Červenec 2018

Jaký je ten váš?

8. července 2018 v 16:03 | Hell |  Téma týdne
Žít tak nějak v klidu, dokud nepřijde konec? Naplnit O2 arénu? Objevit lék na rakovinu? Sto lidí, sto chutí, sto životních cílů. Ale jaký je ten váš? Jaký je ten můj…?

Měníme se my i naše cíle
Když jsem byla mladší, naivnější a (buďme upřímní) povrchnější, bylo mým cílem být jednoho dne slavná, dokázat něco, pro co by mě měli lidé obdivovat. Čím jsem byla starší, tím více jsem škrtala ve svém seznamu cílů (nebo spíš snů). Někdy proto, že jsem pochopila, že já a onen cíl nejsme kompatibilní. Jindy pro mě ztratil význam v průběhu času, s novými zkušenostmi.

Žít a prožít
Nikdy mi příliš nedávalo smysl, že by životním cílem nějakého člověka bylo prožít život a pak jen tak zemřít, bez výrazných úspěchů či neúspěchů. Dnes už to chápu (možná) o něco víc. A ještě víc, pokud má někdo na mysli obyčejný klidný život, který by spokojeně prožil a pak mohl stejně klidně, smířený, odejít. Ono je totiž rozdíl jen tak sedět a čekat na smrt, nebo zkrátka žít. A ne každý potřebuje ke svému životu fanouškovskou základnu, denní příliš pochlebování, nebo Nobelovu cenu. Navíc - kdyby byli všichni lidé takhle úspěšní a výjimeční, bylo by ještě vůbec něco skutečně výjimečného?

Rodiče míní a my…?
Onehdy jsme se bavily s kamarádkou o tom, jakou budoucnost si pro nás představovali rodiče, a jak nás to ovlivnilo, nebo ovlivňuje. Nebo jak na nás působí jejich nenaplněné sny o naší budoucnosti. Jsem šťastný člověk. Pro moje báječné rodiče bylo vždy nejdůležitější to, abych byla šťastná. Ať jsem přišla se sebešílenějším nápadem, nezavrhli jej hned, ale mluvili se mnou o možnostech. A když to nebyl úplný nesmysl, podporovali mě v tom, co bych si přála. A to dělají dodnes. Stále se stejnou větou na rtech: "Je to tvůj život, a jestli budeš šťastná, pak i my…"

A co ten můj cíl?
Uvědomuji si, že takové štěstí nemají všechny děti…nebo dospělé děti. Svých rodičů si za to neskutečně vážím a jsem ráda, že ze mě vychovali člověka, jakým jsem. A víte, k jakému životnímu cíli jsem se přes ten seznam dopracovala? Být slušným člověkem, který se umí postarat sám o sebe, je ochotný pomoci i úplně cizím lidem a chce být obyčejně spokojený s vědomím, že život není vždy snadný, ale i tak je krásné jej žít, ne přežívat. Už nepotřebuju velké sny k tomu, abych věděla, že mohu být spokojená, a naplnit svou existenci.

Žiju!
Pokaždé, když se nadchnu nějakou drobností - tím, že ráno svítí sluníčko, že před usnutím vidím skrz okno Velký vůz, při čekání na autobus kolem mě poletuje motýl. To jsou přesně ty momenty, které mi vykouzlí úsměv na rtech, přinutí na chviličku zastavit a uvědomit si tu dokonalost života. Tohle je můj cíl. Vnímat a dál si užívat takové banality, až dokud nepřijde můj konec.

Hell
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se