Přijde - nepřijde, chce - nechce

2. dubna 2018 v 15:48 | Hell |  Téma týdne
Známe to odmalička
Myslím, že snad všechny holčičky poslouchají od dětství věty typu: "Počkej, až budeš mít vlastní děti…" Rodiče (ti asi nejčastěji) nám tak chtějí říct, že něco pochopíme, až se sami budeme bát o vlastní děti. Někdy si možná trochu škodolibě snažili ulevit, když jsme jim dávali kapky, a jim už docházely nápady, co s námi (a zakázat televizi už se nezdálo jako dostatečný trest, protože ESO ani Divoký anděl už nás moc nebrali).

Holky těžký to maj´
Možná se mýlím (to vůbec nevylučuji), ale mám dojem, že děvčata (a posléze mladé ženy) jsou těmto "výhružkám" vystavovány častěji než chlapci/muži. U chlapa se vidí v dospělosti, zda je to rodinný typ, a jestli se jednoho dne usadí, zplodí dítě a zasadí strom. U žen s tím většina společnosti tak nějak počítá.

Tím jsem si jistá, protože kdykoliv jsem někde před pár lety prohlásila, že se na děti necítím, že po nich netoužím, a když si představím svou budoucnost, tak tam nikde nefigurují podělané plínky a vykojený mozek, dotyčný/á mě okamžitě začal/a přesvědčovat o tom, že to se změní. Že to je teď, ale za pár let budu chtít vlastní děti. Nakonec spustili odrhovačku s refrénem o biologických hodinách.

Není-li to vyloučené, možnost existuje
Je pravda, že za posledních pár let jsem se trochu umírnila. S lidmi už se o tomhle nedohaduji, protože je to v první řadě moje věc a nevím, proč bych komukoliv cokoliv měla vysvětlovat, nebo se snad ospravedlňovat. Ne, díky, nemám potřebu.

A v druhé řadě už to není tak radikální. Děti stále bůhví jak nemiluju. Nejsem typická skoro-třicítka, která se podívá na fotku miminka, poloautomaticky si začne hladit vlastní břicho a rozplývá se, jak je drobeček kouzelný.

Jestli si dovedu už dnes představit, že bych měla dítě? Jo, dovedu. I když je nekriticky nezbožňuji a mým snem není obětovat život kupě dětí, tak si vlastní dítě umím představit a vím, že bych ho milovala. Vím, jaká máma bych chtěla být, a vím, co bych svému dítěti chtěla vštípit. Taky mám naprosto jasnou představu, jaké dětství bych si pro své dítě přála. A víceméně i jak bych ho chtěla vychovat. Nebo jakého člověka bych z něho chtěla vychovat.

Být matkou je role, ne jediný rys osobnosti
I tak pro mě ale role matky zůstává krokem do neznáma. Člověk míní, život mění. Myslím, že se člověk něčeho musí vzdát, něco nového si musí osvojit, ale především se musí smířit s tím, že už nemá zodpovědnost jen za sebe, ale že už navždy bude dýchat pro dva lidi. Nic z toho však neznamená, že role matky je to jediné, co ženě s rostoucím miminkem pod srdcem, zůstává. Je to jen další z rolí v životě ženy, v životě člověka. I když je to velký, zásadní zlom.

…a co když tu není…?
A když žena dítě čeká, těší se na něj, představuje si, jak toho prcka bude strojit a vychovávat, ale ono pak prostě není…to je teprve krok do neznáma. Smířit se se změnami, které mají přijít, s tím, jak těžké to bude, přesto se těšit a doufat, a pak…nic. Krok do neznáma, krok do prázdnoty.

Možná jen hledá…
Tam se těžko hledá cesta. Ale i tam ji lze najít. I sebe sama.
Až vám zase jednou některá řekne, že nechce děti, nevymlouvejte jí to, protože pod tím zdánlivě tvrdým přístupem je třeba nešťastná holka, která děti mít nemůže, nebo má jen malou šanci. Vystrašená žena, která už jednou potratila. Nebo prostě jen dívka, která ještě nedospěla, ale ani jedna z nich nechce slyšet o biologických hodinách a nestojí o vaše argumenty.

A co když je to opravdu někdo, kdo děti nechce. U mužů to akceptujeme, proč ne u ženy? Ten krok do neznáma pak čeká ji, ne vás. A ne každý se na to cítí. Někteří lidé mají se svým životem jiné plány, než jaké by jim s chutí našroubovala společnost.

Hell
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. dubna 2018 v 19:36 | Reagovat

Každá žena má právo na své rozhodnutí...

2 beznadejnaromanticka beznadejnaromanticka | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 20:32 | Reagovat

A pak, kde je emancipace, že? Když ženu za to, že nechce dítě, společnost stejně odsoudí a chlap to má prostě v povaze.... Já sama tedy po dětech toužím snad od 16ti, ale nikdy bych žádné ženě nevnucovala, aby to cítila stejně jako já - protože pak to vidíme na těch matkách, co své děti opustí..... nechat ženám právo volby je to nejmenší, co může společnost udělat..... super článek hodný zamyšlení, díky za něj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se