Když zavřu oči, chci upřímnost

22. dubna 2018 v 19:16 | Hell |  Téma týdne
Byť blondýna, pořád na něco myslím!
Co se vám honí hlavou, než usnete? A přemýšlíte vůbec o něčem? Prý existují lidé, kteří dokáží tu chvíli před usnutím vůbec na nic nemyslet. Takovým lidem jsem vždycky záviděla. Já tohle neumím. Hlavou se mi pořád něco honí, a když zavřu oči, je to ještě intenzivnější.


O čem všem přemýšlím?
Hodně záleží na tom, jak se zrovna cítím, co prožívám. Někdy si představuji ty věci, které bych mohla jednoho dne dokázat. Ať už to jsou reálné pracovní záležitosti, nebo má vlastní autogramiáda na knižním veletrhu Svět knihy.

Jindy naopak vidím, co všechno jsem nedokázala. A mé obavy se zhmotňují do scénářů toho, co všechno nikdy nedokážu. Co jsem prošvihla. Kdy jsem si nechala uniknout nějakou příležitost.

Co mi chybí, co bych mohla mít nebo kým bych mohla být. Jak si představuji svůj život, svou budoucnost. Kým bych chtěla být.

Sny, noční můry a realita
Někde jsem četla citát nebo zkrátka cosi o tom, že když má člověk sny, má taky šanci je uskutečnit. Snad totéž neplatí o nočních můrách (ten malej zrzavej hajzlík Chucky mi bohatě stačí jako přízrak).

Možná má každý své noční můry (reálné nebo ty hollywoodské) i sny. A když zavře oči, přemýšlí o nich. O čem sníte vy? Přemýšleli jste někdy o tom, že svůj sen realizujete? Udělali jste to?

Odvaha smířit se
Pokaždé, když zavřu oči, přála bych si vidět a myslet jen na pěkné věci. Ale tak to nefunguje ani v životě. Což pokládám za rovnováhu vesmíru a příznivou situaci, protože kdyby občas pořádně nezapršelo, jakpak bychom si dokázali vážit prosluněných dnů?

Chci říct, že je fajn udržovat si dobrou náladu a pozitivní přístup (snad proto jsem se rozhodla, že budu do konce života jednorožec), ale nic se nesmí přehánět. Pak to totiž ztrácí to kouzlo, uvěřitelnost, autenticitu. A z životní filosofie nebo přístupu se stane jen přetvářka. Bezvýznamná maska.

Hlavně upřímně
Když zavřu oči, přála bych si vždy vidět to, co opravdu cítím. Ať už je to hezké, nebo ne, ale budu to já. Upřímná sama k sobě. I v nadějích, snech nebo obavách.

Někdy to není snadné. Nebo veselé. Ale to už je život. A i když někdy bolí (dokonce víc, než zlomeniny a vykloubeniny, výrony v kotníku a tak dále - a že sakra vím, o čem mluvím!), chci ho žít poctivě. Poctivě ke své rodině, přátelům, známým, ale především sama k sobě.

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se