Černá skříňka s bílou schránkou

24. dubna 2018 v 5:00 | Hell |  Můj život s Božským
Víte, co je černá skříňka a bílá schránka? Nedělám zrovna do letadel - vlastně jsem nikdy ani neletěla - a nemám ani řidičák, takže vám už asi došlo, že tyhle pojmy znám spíš ze sociologie a psychologie.

Černá skříňka
Velmi zjednodušeně řečeno, černá skříňka je něco (v tomto případě někdo), u čeho známe vstupy (to, co leze dovnitř) a výstupy (to, co pak leze ven), ale nemám nejmenší ponětí o tom, co se děje uvnitř. Na základě čeho lezou ty věci ven, když víte, co vlezlo dovnitř.

Bílá schránka je pak opakem. Tam je ten proces křišťálově jasný (nebo čistý "…tak křišťálově čistý, že křišťál křišťálovější čistý být nemůže" /R.I.P. a díky, pane Grossi/).

Za hranicí chápání
Někdy mám pocit, že přesně takoví jsme s Božským. On je samozřejmě ta Černá skříňka. Vidím, co se děje, co mu říkám (je to chlap, takže veškeré náznaky jsem vzdala už kdysi, a mluvím k němu velmi jasně, zřetelně a narovinu), ale vidím, co z něj pak leze, co dělá, a je to tady - naprosto nechápu, co se mu to děje v tom nekonečném prostoru mezi ušima.

Nevyřešené záhady lidstva
Netuším, jestli takhle šoupnutý způsob uvažování mají všichni chlapi a pokud ano, tak čím je to způsobené, ale je to jedna ze záhad nekonečného vesmíru. Fakt. Nepřeháním. Úplně klidně bych to zanesla do publikace vedle Bermudského trojúhelníku, Lochnesky nebo Švábomyši.

Snažím se neříkat "nic"
V porovnání s ním jsem zářný příklad Bílé schránky. Zvlášť pokud jde o komunikaci s druhým pohlavím. Poměrně brzy jsem pochopila, že muž náznak nevnímá, i kdyby ho kopal do zadnice a lžičkou ťukal do čela, tudíž požadavky či návrhy formuluji co nejjasněji, pokud chci předejít zklamání (hádce nebo stupidní otázce: "Proč jsi mi to nepřipomněla?") - Tohle se mi nelíbí; Tohle mě bolí; Zlobím se, protože…; Narozeniny mám tehdy a tehdy, a aby sis nemusel lámat hlavu, chtěla bych TUHLE (!!!) knížku, kterou mají v TOMHLE knihkupectví; apod.

Dobře, přiznávám, že ani já nedokážu zcela eliminovat odpověď "Nic," na otázku "Co se stalo?" Ale komu by se chtělo opakovat xkrát dokola totéž? Každý rok vést stejný dialog typu:
On: "Kdy budeš mít ty narozeniny?"
Ona: "Minulej měsíc…"

"Já nerozumět řeči tvého kmene"
Je možné, že stejně to vidí muži? (Teď nemyslím zrovna ty narozeniny, svátky, Valentýna nebo výročí - tak nějak jsem přesvědčená, že tohle fakt drží v patrnosti spíše ženy, za což by mě všichni zastánci gender studies patrně umlátili příručkami a učebnicemi popisujícími stereotypy.) Nicméně jsou ženy pro muže stejnými černými skříňkami, jako oni pro nás (nebo aspoň pro mě a všechny mé kamarádky a známé, s nimiž jsem kdy rozebírala mužské pokolení a jejich způsob myšlení)? Nebo jsme prostě jen natolik rozdílné kmeny, že vzájemné porozumění nebo nalezení stejné řeči je a bude svatým grálem?

Hell
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se