Absolutní nula...nikdy víc!

14. ledna 2018 v 10:00 | Hell |  Téma týdne
Uvěřila jsem podlé lži
Absolutní nula. Ano. Přesně tak jsem se cítila. Kdysi, už je to vážně hodně dávno, mě totiž kdosi přesvědčil o tom, že nikdy nic nedokážu, že jsem hloupá a ošklivá. Byla jsem tehdy ještě dítě. A věřila, že dospělí mají vždycky pravdu.

Mluviti zlato
I když jsem ve své mamince vždy měla oporu a byla vždy tím, kdo ve mně věřil, kdo mě podporoval, kdo se mnou prožíval i ty nejšílenější sny a touhy, to přesvědčení, že jsem absolutní nula, mi z hlavy vyhnat nedokázala. Snad proto, že to byla jedna z věcí, které jsem jí tehdy neřekla a měla jsem.

Trvalo to roky a roky
Léta jsem věřila, že jsem nula. Nikdo. Nic v životě nedokážu. Nikdo na mě nebude hrdý, protože nebude mít důvod. V tomhle jsem opravdu byla hloupá, protože jsem mamince nesvěřila, co mě celé ty roky sužuje, namísto hloupých řešení, která jsem hledala (dnes už vím, že mluvit o tom, co bolí, je ten nejlepší způsob, jak si od bolesti ulevit).

Od útlého dětství jsem rostla a dospívala s vědomím, že jsem nula. Až přišel zlom a já si uvědomila, že můžu být cokoliv na světě, ale nikdy nebudu nula, pokud jí být nechci. Ano, trvalo to opravdu dlouho a musela jsem ujít pořádně trnitou cestu, na níž jsem přišla k několika šrámům nejen na duši, ale došla jsem tam, kde jsem dnes.

Najednou jsem nebyla nula
Od absolutní nuly smířené se svým nicotným osudem, přes období odmítání lásky a nenávisti vůči několika lidem, až sem k životní optimistce věřící v dobro v lidech a karmu. Nebo osud. Prostě to něco.

Už nikdy nebudu nula!
Nejsem nositelkou Nobelovy ceny (zatím), ani držitelkou Zlatého slavíka (taky zatím, samozřejmě) a s kampaní na prezidentku České republiky jsem ještě letos počkala (zatím přemýšlím o strategii, nechci to zbytečně uspěchat). Ale jsem spokojená sama se sebou, moji nejbližší jsou na mě pyšní, a co je hlavní - já jsem pyšná na sebe. Vážím si lidí kolem sebe i sama sebe. K nikomu na světě nechovám žádnou nenávist. A mám se ráda. A mám v sobě tolik lásky, kterou mohu rozdávat druhým, že si někdy říkám, jestli se může vyčerpat…?

Jsem nezávislá, postarám se o sebe, o svého psího parťáka a žiju podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a chovám se tak, abych se za sebe nemusela stydět. Abych už nikdy nebyla nula.

Vím, jaké to je, cítit se jako absolutní nula, a už nikdy víc. Nikdo není absolutní nula, pokud si to nedovolí. Nikdy nikomu nedovolte, aby vás nutil si o sobě myslet, že jste nula. Nejste! Nechtějte být…

Hell
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. ledna 2018 v 10:20 | Reagovat

Krásně jsi to napsala, nikdo není absolutní nula!!!

2 YoshiYuri Kirishiki Sakamaki YoshiYuri Kirishiki Sakamaki | Web | 14. ledna 2018 v 10:29 | Reagovat

já jsem nula

3 Hell Hell | 14. ledna 2018 v 10:31 | Reagovat

[1]: Díky za komentář, Eliss :-)

4 Hell Hell | 14. ledna 2018 v 10:33 | Reagovat

[2]: To mě mrzí, že si to myslíš...Proč?

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 14. ledna 2018 v 10:54 | Reagovat

Nádherný obrat. :) Nejhorší je, když si vezmeme osobně právě takové negativní věci, které jsou záměrně někým mířené na naši osobu. A pak začíná kolotoč, co se jen stěží zastavuje...jako malá jsem například brala za handicap to, že jsem byla vždycky jiná než ostatní - dnes to vidím jako přednost.

Když druhým nedovolíme, aby na nás takovou "špínu" přenesli, jsme svobodní a máme se rádi přesně takoví, jací jsme. :)

6 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 20. ledna 2018 v 16:26 | Reagovat

Cítila jsem se úpně stejně a taky mě to přešlo, naštěstí :-)
Úsměv Vám sluší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se