Verze #27

3. března 2017 v 22:00 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle
Je to tu
A je to tady…znáte to všichni! Ten den, kdy vás potěší (no, v mém případě spíš vyprudí, protože půl hodiny po probuzení jsem dost naštvaná zombie) někdo hned po probuzení, od rána drnčí telefon a na sociálních sítích se vám ozvou staří známí, s nimiž udržujete přátelství právě kvůli dvěma dnům v roce - kvůli narozeninám (jejich a vašim).

Cítíme to trochu/hodně jinak
Někdo narozeniny přímo zbožňuje a užívá si velké narozeninové oslavy, kde je středem pozornosti (to musí být tak hezké, když si to člověk umí užít…). Já spadám spíše do skupiny lidí, kteří na oslavy svých narozenin příliš nejsou, neboť si při bujarých přípitcích na své zdraví, lásku, štěstí, to, abych byla stále tak skvělá a báječná (jo, v ten den to vypadá, že nemáte žádné špatné vlastnosti), zpravidla připadám jako člověk trpící narcistní poruchou (což asi daleko spíš nějaká porucha bude, jen ne zrovna ta narcistní). Nebo děsí cokoliv jiného, co je spojeno s narozeninami…

To jsem nějak podcenila
Začátkem roku jsem se rozhodla, že 2017 bude můj rok! A taky na tom pracuju. Dokonce jsem si dala dopředu dárek (tetování, které pro mě má hluboký smysla ne, vážně ne jen to, že pan Božský mě vozí na Harleyi), nicméně dnešního dne jsem se přeci jen lehce obávala

Pracuji na tom!
Letos jsem své narozeniny ohashtagovala následovně: …zase o rok #lepsi #hezci #moudrejsi či #nestarnujensezlepsuju. Nabyli jste snad dojmu, že bych měla problém se zvyšující se číslovkou v kolonce věk? Že bych snad trpěla petrpanovským kompexem, byť nejsem muž? Ne, o to ani tak nejde…

Samozřejmě, jako správná žena, začínám pociťovat, že se ta číslice skutečně zvyšuje. A dokonce se zvyšuje každý rok! Ale po vzoru svých vzorů jsem se rozhodla, že to ponesu statečně a budu stárnout s nonšalantně, šaramantně a s grácií (že spím stále s Hajánkem přeci nemusí vědět každý).

TOHLE číslo mě děsí
Ba ne…obvykle své narozeniny celkem zvládám, ale letošek je jiný v tom, že mě zkrátka 27 děsí. Mám pocit, že každého děsí nějaký rok. Nebo dokonce několik. V mém případě je to 27, 35 a 42. Tak nějak předpokládám, že zbývajících let se obávat nemusím. Při své šikovnosti budu ráda, když pocítím první známky menopauzy.

Projevy duševního otřesu
A tak se ve mně trochu perou mé obavy s mým přesvědčením a, jak už to tak u mě bývá, plodí tragikomické scénáře. Pokud čekáte, že se o ně podělím, pak vás musím zklamat. Bohužel, jsem trochu zrůda a některé mé myšlenkové pochody jsou jen pro silné povahy, tudíž je nemohu jen tak pustit do éteru a vzít si na svědomí noční můry citlivějších jedinců. (Pro zájemce z okruhu mých blízkých: můžeme to probrat u čaje či dvojky.)

Pokud jste dočetli až sem, pak nejspíš čekáte pointu. Zklamu vás podruhé. Tentokrát jsem se jen chtěla podělit o své narozeninové trauma.


Zkouším to…
Jste-li na tom s narozeninami jako já, pojďme to zkusit přežít a užít si to (hergot, ať v tom snažení nejsem sama). Pár takových dýchánků oslavujících ten slavný den, kdy jsem předvedla své první teatrální entrée, mě ještě čeká, a tak se zkusím naladit na vlnu těšení se. Proč se vlastně netěšit, že? Já jsem si dala dárek, který jsem moc chtěla, moji blízcí mi chtějí dárky udělat radost, přípitkem vyjádřit to, že jsem pro ně úžasná i se svými nedostatky (nebo aspoň ten jeden den v roce), známí, bývalí a současní kolegové mě třeba chtějí jen obyčejně potěšit a vyjádřit, že pro ně nejsem anonymní. Když se to takhle hezky napíše, nevypadá to tak děsivě, co? (No, nechtějte vědět, co dalšího se mi honí v hlavě a co tam raději nechám…)

Tak to přežijme!
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se