Prosinec 2016

Jak jinak?

29. prosince 2016 v 10:29 | Hell |  Téma týdne
Vrátit čas…
Přemýšlíte někdy o tom, že rozhodnutí, která jste v minulosti udělali, nebyla správná? Že jste si zavařili, někomu ukřivdili, šlápli úplně vedle? Jak by bylo skvělé mít to kouzelné hejblátko, co dostala Hermiona od McGonagallové, aby stíhala všechny hodiny, a díky kterému se s Harrym mohli vrátit v čase a zase všechno vyřešit? Nevíte, o čem je řeč v poslední větě? Nevadí…zkrátka mít možnost vrátit čas a rozhodnout se jinak…
Ne, děkuji!
Často říkám (hlavně sama sobě), že ničeho nelituji. Ničeho, co mě potkalo. Ničeho, co jsem udělala. Ničeho, co mělo zásadní vliv na můj život. V těch prvních chvílích, kdy se třeba ukáže, že jsem (zase) šlápla vedle, naskočí mi (asi jako kdekomu) ona notoricky známá fráze: "No, kdybych to bývala věděla…" Jenže my nevíme. Dopředu nikdy nevíme, co přinese zítřek. A litovat svých rozhodnutí, je nechvalně známý pláč nad rozlitým mlékem.

Včera, dnes a zítra
Litovat minulosti je jistý způsob, jak si zničit budoucnost
. Samozřejmě, snažím se myslet na budoucnost, snažím se zvažovat možné dopady toho, co dnes udělám, na dny budoucí. Ale neutápím se v křivdách či chybách, které stejně dávno vzala voda, a neužírám se hrůzou z toho, co přijde. Žiju pro dnešek. Užívám si každý den, jako by měl být poslední, každé ráno se těším, že můžu vstát a pracovat na sobě, svých snech, svých cílech. Můžu každý den říkat svým blízkým, jak moc je mám ráda, hodně se smát, z celého srdce milovat a vřele objímat ty, které objímat chci. Můžu si poplakat, můžu si zanadávat, můžu prožít každou emoci. O tom život je.

To proto nelituji
A to je důvod, proč bych nic ve svém životě neudělala jinak. I když jsem udělala spoustu kopanců, i když jsem si častokrát zvolila horší cestu. (Cestu monstrózní sněhovou bouří oblečená v letních šatičkách a žabkách). Stejně bych asi všechno udělala stejně. Každé rozhodnutí, které jsem udělala, které dělám a které kdy udělám (aspoň si myslím, že se tohle nezmění), vzniklo (a vznikne) na základě toho, čemu věřím, o čem jsem přesvědčená. Vše, co dělám, dělám ve víře, že je to správné, že je to to nejlepší, co můžu udělat. A proto těch rozhodnutí nemůžu litovat. Zpětně můžu uznat, že to nebylo to nejlepší možné rozhodnutí, ale věřila jsem tomu a nebylo to v rozporu s mým přesvědčením, morálními hodnotami, životními postoji.

Všechno by mohlo být jinak…ale chtěla bych to?
A konečně…I kdybych jen jednu jedinou věc udělala jinak, třeba jen nějakou nepatrnou. Zdánlivě bezvýznamnou maličkost. Mohla bych tím změnit celý sled událostí. Možná bych nepotkala lidi, bez kterých si teď nedokážu představit život. Nepotkala bych lidi, kteří mě obohatili, posílili, udělali ze mě (možná třeba i lepšího) člověka, jímž dneska jsem.

Kdybych se rozhodla jinak…
Byla bych dnes tam, kde jsem? Byla bych taková, jaká jsem? Milovala bych ty, které miluji? A vážila bych si těch, kterých si vážím? Vážila bych si sama sebe? Postavila bych se za své blízké, jako to dělám dnes, nebo bych jen přihlížela jejich neštěstí? Byly by mé cíle stejné? A měla bych vůbec nějaké cíle? Kdo bych byla?

Mějte se fajn,
Hell xoxo
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)