Strach z vlastních myšlenek

10. září 2016 v 6:20 | Hell |  Téma týdne
Na nic nemyslet? To bych chtěla umět!
Upřímně obdivuji každého, kdo dokáže na nic nemyslet. Zkoušela jsem meditovat. Asi tisíckrát. Nevyšlo to. "Jsem amatér, tak to je jasný, že mi to nejde, že jo," říkala jsem si. Zkoušela jsem tedy meditovat pod dozorem někoho, kdo v tom nejenže umí chodit, ale dovede ke stavu "nemyšlení" i jiné. Neklaplo to. Myšlenky se mi pořád honily hlavou jak splašené a pak jsem usnula. A zdál se mi sen.

A tehdy jsem pochopila, že jsem odsouzena k tomu, abych obdivovala ty, kteří se dovedou od svých myšlenek oprostit, protože to je schopnost, kterou jsem si neosvojila, a pravděpodobně se to v nejbližší době nezmění. A já se svých myšlenek zkrátka nezbavím ani na chvíli.

Patří k člověku
Myšlenky tvoří podstatu člověka. To by pak znamenalo, že mít strach z vlastních myšlenek, ve skutečnosti znamená, že má člověk strach sám ze sebe? No, dobře. Tak ne přímo ze sebe, ale z nějaké (ne)určité (to záleží) části. Ono to je především o povaze myšlenek, jichž se bojíme. Nikdo asi netouží po tom, aby se mu honilo hlavou, jestli je dost dobrý v tom, co dělá, jestli je dost dobrý pro své blízké, zkrátka pochybnosti o sobě samém. No, ale ani myšlenky na to, že vás někdo blízký zradil či zrazuje, nejsou právě nejsympatičtější. A třeba myšlenky na to, že chcete někomu ublížit, taky nevypovídají o ničem dobrém. I když…představa, jak toho, koho nenávidíte, vezmete něčím po hlavě, abyste ho omráčili, zalepíte mu pusu vteřinovým lepidlem, aby nemohl křičet, a naporcujete elektrickým kuchyňským nožem, může být velmi uvolňující. Pokud tedy zůstane jen u představ. A pokud nejsou příliš časté. No, a pokud máte takové představy pouze ve chvíli, kdy dotyčného třeba potkáte, a potřebujete tímto způsobem upustit páru. (pozn. Protože není nikdo, koho bych nenáviděla /koho nemám ráda, o tom ani nepřemýšlím, neboť lidi, které nechci ve svém životě, mi jsou burák/, podobné představy vážně nemám. Jedná se pouze o ilustrační myšlenky, které jsou posbírané /a poupravené/ z detektivek Chrise Cartra.) Nicméně kdybyste podobné myšlenky u sebe začali nějak často vnímat, určitě jsou dostatečně děsivé a měli byste pravděpodobně vyhledat pomoc odborníka. Jen tak pro jistotu…

Nemusí děsit jen strašidla…
Pravdou je, že člověk nemusí mít nutně sadistické představy, aby ho jeho vlastní myšlenky nějakým způsobem děsily. Po svých zkušenostech s některými lidmi už bývám poměrně nedůvěřivá. No, dobře, občas až nepatrně paranoidní, než někoho poznám blíž a zjistím, zda můžu důvěřovat nebo si raději dávat pozor na pusu.

Čekám to nejhorší…
A velmi často se bojím svých myšlenek, jež jsou spojené s Božským. Když se pohádáme, dopředu vím, jaké nesmyly mě budou napadat. A přestože vím, že jsou to nesmysly, stejně si s nimi lámu hlavu a děsí mě. Nebo když vím, že je na cestách a dlouho se mi neozývá, hrůzou mi div nešediví vlasy, protože mě napadají ty nejhorší scénáře a pomalu si připravuju černé šaty.

Pochybnosti nejsou tak špatné…
Když o tom ale tak přemýšlím, mám pocit, že všechny ty děsivé myšlenky, které máme, jsou vlastně jen výsledkem toho, že buď někoho velmi milujeme a bojíme se, že ho ztratíme, nebo že nám na někom tolik záleží, že si děláme starosti, abychom ho nezklamali. Nebo vás pronásledují černé myšlenky proto, že vám o něco jde, na čem závisí vaše budoucnost. A pochybování o sobě vás může vybičovat k těm nejlepším výkonům. To není úplně k zahození, ne? Pakliže myšlenky, které nás straší, začneme vnímat tímto způsobem, už nejsou tak děsivé, co říkáte?

Přeji vám samé pozitivní myšlenky! A když by mělo jít o děsivé představy, pak vám přeji, aby vás hecly k těm nejlepším výkonům, nebo abyste si díky nim uvědomili, jak moc vám na někom záleží.
Hell xoxo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Felix Felix | Web | 10. září 2016 v 8:32 | Reagovat

V půlsekundě, když okolo tebe člověk projde nemůžeš nikdy vědět, jestli ho ve svém životě chceš nebo ne? Může ti být kdokoliv burák? Teda může, jasně, ale neochuzuje se tím člověk? ;) Ale určitě - always be positive :)

2 Fredy Fredy | Web | 10. září 2016 v 9:39 | Reagovat

hezký článek :-)

3 Hell Hell | E-mail | Web | 10. září 2016 v 10:46 | Reagovat

[1]: V první řadě děkuji za komentář a zajímavý podnět, nicméně konkrétně tohle bylo myšleno v tom smyslu, že vůči nikomu necítím nenávist, ale lidi, s nimiž jsme se třeba nerozešli úplně v dobrém, pro mne nepředstavují objekt zášti, ale držím se obligátního "žít a nechat žít", takže v tom smyslu mi jsou burák. Nechci je ve svém životě, a tak o nich ani nepřemýšlím. Ovšem vůbec to neznamená, že se bráním poznávání nových lidí. ;-) Naopak... :-)
Ale jak jsem již řekla, moc děkuji za reakci a zajímavý podnět k přemýšlení. ;-)

4 Zaretka Zaretka | Web | 10. září 2016 v 12:34 | Reagovat

Článek je napsaný moc hezky a hlavně pravdivě. Pobavila mě úvodní pasáž o meditaci, protože to mám úplně stejně - zkoušela jsem meditovat, avšak nebyla jsem vůbec úspěšná, nechápu, jak se někdo dokáže zbavit vlastních myšlenek. Tolik myšlenek jako při meditaci jsem snad neměla nikdy předtím :-D

5 Hell Hell | E-mail | Web | 10. září 2016 v 12:40 | Reagovat

[4]: Díky, díky, díky!!! Jednak za komentář a jednak za to, že existuje víc takových lidí, co prostě meditaci nezvládají :D Takové uklidnění jsem potřebovala :-D

6 Daniela Daniela | Web | 11. září 2016 v 15:49 | Reagovat

To je moc pěkný a nesmírně pravdivý. Meditování mi taky úplně nešlo, nějak mi vždy nevyšlo soustředění****

7 Hell Hell | E-mail | Web | 12. září 2016 v 16:58 | Reagovat

[6]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)