Opravdu chceme generaci tyranů?

5. května 2016 v 10:52 | Hell |  Co se děje?
Malí útočníci
Koncem minulého týdne asi většina z nás zaznamenala zprávu o napadení malého pejska na Blansku. Útočníkům nebylo ještě ani 15 let. Jak se vůbec něco takového může stát?!
Pohybuji se mezi pejskaři, které tento incident rozpaluje do běla. Ale ani další, s nimiž jsme se k tomuto tématu dostali, nenechává událost chladnými.

Většina je naprosto konsternovaná krutostí a agresí u takhle malých dětí. Mnozí považují za rozumné snížit věkovou hranici trestní odpovědnosti, jiní by je s chutí ohnuli přes koleno a vysvětlili jim to stručně ručně. Další viní především rodiče.

Když se nad událostí zamyslím, jsem přesvědčená, že důvodů, které způsobují takové chování, je hned několik a asi není možné jednoznačně říct, čí je to vina.

Generace zloby?
V dnešní době poháněné individualismem mají mnozí rodiče (ne všichni, samozřejmě!) čím dál méně času věnovat se dětem a především jim vštěpovat morální zásady, nebo alespoň základy slušného chování. K tomu média, v nichž od rána do večera běží kriminální a pořady, které nějakým způsobem podporují agresivitu, a nuda. Zdá se mi, že dnešní děti mají příliš mnoho volného času, s nímž si nevědí rady. Když chodím kolem hřišť, kde jsem prakticky ještě před deseti lety běhala s partou střílet na koš, a vidím, jak zejí prázdnotou, zato obchodní domy jsou přeplněné dětmi, které zde zabíjejí čas a ještě se u toho tváří hrozně dospěle, mám dojem, že se ani nic jiného nedá čekat.

Dítě, které vylije na živého tvora žíravinu a ještě ho bije klackem, pravděpodobně není psychicky zrovna v pořádku. Nejsem si ani jistá, jestli by 100% pomohla cílená výchova. Nicméně však věřím tomu, že kdyby rodiče vyměnili benevolentní styl výchovy za demokratický a svému potomkovi se věnovali, poznali by, že s ním něco není v pořádku, včas. Možná. Možná taky ne. To se skutečně můžeme jen domnívat.

Řád, pravidla a hranice
Ovšem toto je nešvar doby. Vidíme to dnes a denně. Začíná to tím, že děti neumí ani pozdravit, rodiče pod záminkou odmítání tělesných trestů nechají dítě s hysterickým záchvatem, aby se válelo po zemi a půl hodiny řvalo, namísto toho, aby ho zvedli, zaklepali s ním, nebo ho mírně plácli přes zadek (neříkám řezat jak žito! Ale s námi to fungovalo a vyrostli z nás docela slušní lidé) a zkouší mu cosi vysvětlovat. Ano, dítě, které řve takovým způsobem a je v takovém afektu, že ani nevnímá, že na něj někdo mluví, určitě pochopí, když mu maminka mírným hlasem vysvětluje, že takhle se chovat nesmí. Fakt bomba. Pokud vám dítě nedá v patnácti letech pěstí, běžte si koupit los, protože jste učiněný šťastlivec.

Ne, opravdu nejsem zastáncem zbytečného bytí, nebo hysterického řvaní na dítě kvůli každé prkotině. Ale nezvýšit hlas nebo neplácnout přes ruku, popřípadě zadek, v pravou chvíli, to je cesta k tomu, aby dítě získalo dojem, že může cokoliv a nic se mu nestane. Nemá jasný řád, nemá žádné hranice a pravidla, pokud vůbec nějaká existují, jsou tak flexibilní, že jejich absence by si dítě ani nevšimlo.

Nemusím být matka, abych věděla, že dítě se musí vychovávat
Nemám děti a věřím, že řada matek se vůči mně ohradí, že tohle vůbec nemůžu chápat, když jsem bezdětná. No, ten dojem nemám. Studium pedagogiky a psychologie a vlastní dětství je mi dostatečnými podklady k tomu, abych si mohla vytvořit názor. Nehledě k tomu, že nemusím mít rakovinu, abych mohla říct, že je to hnusná nemoc.

Co stojí za dětskou krutostí?
Moc nevěřím na něco jako je gen zla, ale na druhou stranu - geny dělají opravdu dost. A častokrát je možné, že se můžete dítěti věnovat, dát mu tu nejlepší výchovu, a on z něj stejně vyroste darebák. Pravdou ale je, že pokud se dítěti věnujete, tak vidíte, že něco není v pořádku a je šance to řešit.

Mám ale dojem, že je kolem dětípříliš agrese - ať už z médií či počítačových her -, příliš benevolentní výchova je spíše na škodu (nejeden psycholog tvrdí, že taková výchova dětem škodí, už jen z toho důvodu, že postrádají pocit jistoty) a mají až moc volného času (a protože nejsou moc k ničemu vedeni, nevědí, jak ho využít).

Abych se vrátila zpět k článku, který mě přiměl zamyslet se nad dětmi obecně. Mě osobně rozohnil především výrok, že se malí útočníci patrně vyhnout trestu, neboť nejsou trestně odpovědní. Prosím?!

Jednak jsou za ně trestně odpovědní rodiče, takže někdo potrestán určitě být musí. Kdyby rozbili někomu auto, rodiče musí škodu zaplatit. V tomto případě jen těžko penězi vynahradit utrpení malého zvířete, jeho psychický stav, ale i starosti (a každý pejskař ví, o čem mluvím), strach a bolest, jakou prožívá majitelka napadeného pejska. Minimálně však by se měli rodiče dětí, kteří něco tak ohavného udělaly, složit a financovat veškerou léčbu psa, který pravděpodobně přijde o oko. O omluvě chovatelce snad ani nemusí být řeč, to by mělo být snad automatické.

Děti by měly být potrestané!
Jenže peníze nejsou podle mne konečným řešením situace. To zabolí rodiče a malí darebáci by si z toho opravdu nic neodnesli. Nejsem tak radikální, jako někteří (opravdu hodně) naštvaní pejskaři, kteří se vyjádřili, že by se jim mělo udělat totéž. To není řešení. Ale určitě bych je nahnala na psychoterapii. Jestliže jsou v tak nízkém věku schopní takové krutosti, co se bude dít, až povyrostou? Umlátí bezdomovce (jako by se to snad také nedělo!)? Dnes to byl pes, zítra to bude mladší spolužák? Ústavní léčba taktéž není dobré řešení - děti se tam zpravidla naučí, co dosud neuměly.
Ale dlouhodobá práce s odborníkem by mohla odhalit třeba příčiny jejich jednání. A k tomu alespoň veřejně prospěšné práce a nařízenou pomoc v nějakém zařízení pro zvířata, třeba v útulku (samozřejmě pod dozorem).

Jenže co s tou trestí odpovědností? Naprosto nechápu (a nejsem jediná), proč by trestní odpovědnost nutně měla souviset s povolením sexuální aktivity. V současné době se to má tak, že nějaká zodpovědnost je od 15 let, stejně jako možnost sexuálního styku. Myslím, že uvědomit si, jestli jsem dost zralá na sex, je něco úplně jiného, než si uvědomit, že když něco ukradnu, něco rozbiju, nebo někomu vědomě ublížím, je to špatné. Pokud mi rodiče dají již jako dítěti nějaký morální základ, pak ve 12 letech vím, že ubližovat, rozbíjet cizí věci nebo krást, je špatné. Ve 12 letech můžu tajně koukat na porno, můžu si prohlížet kámasútru a pociťovat vzrušení (jasně, hormony pracují), ale nejsem dostatečně vyspělá na sex. Myslím si, že u mnohých, je i těch 15 let málo. Nehledě k tomu, že snižování této věkové hranice nahrává pedofilům. Ale to je další velké téma samo o sobě.

Můj článek nic nevyřeší. Stejně tak nic neřeší ani kauza napadeného pejska. Ale minimálně by se měla společnost pozastavit nad tím, co se děje, a zamyslet se nad tím, jak zabránit tomu, aby z dětí vyrůstali budoucí zločinci.
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se