Moje osudová ženská

1. května 2016 v 9:41 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle
Dobrý přítel vám pomůže zakopat mrtvolu. Nejlepší sedí naproti vám v cele a suše poznamená: "Kámo, to jsme trochu podělali…"
Jsem poměrně přátelská. Lidi mám opravdu ráda. Ale těch, u kterých bych si vsadila, že od nich právě tohle uslyším (ne, že bych plánovala vraždu…myslím to čistě teoreticky…vážně!!!) je rok od roku méně. Ne, že bych si jednou měsíčně sedla a v duchu vyřazovala lidi ze svého okolí jak facebookfriends ze svého účtu. To vážně ne. Spíš je to o nějakém vzájemném sdílení, poznávání a bohužel, nutno přiznat, že i čas prověřuje přátelství.

Mám ji
Popravdě - stěžovat si nechci a ani bych nemohla. Když jsme měly období vzájemné nepřekonatelné nenávisti, překonala ji jediná osoba - naše třídní učitelka na základce, která nás k sobě posadila. První den jsme obě dvě málem explodovaly vzteky, že budeme pět dní v týdnu trávit společně v jedné lavici. Druhý den už naše nevraživost pomalu mizela a třetí den vzala dočista zasvé. Od té doby si bez ní neumím představit život.

I v přátelství, zvláště v tom, které trvá tolik let (a obě zúčastněné strany jsou ženského pohlaví…pardon dámy, ale ať jsme sebeinteligentnější, chlapi tohle přece jen umí trochu líp…), se občas prožene nějaký ten mráček. Ale když je to právě ten druh přátelství, tak se můžete třeba poslat i do háje a nakonec si stejně odsvědčíte svatbu a budete si říkat: "Ty druhý džíny jsou lepší, v těchhle máš divnej zadek."

Přátelství je…
Každý si pod slovem přátelství představí asi něco trochu jiného. Když tohle slovo slyším (vidím napsané) já, vybaví se mi v první chvíli její senzační nos, který jí celý život závidím (a ona stále nepřišla na to, jak mi půlku věnovat), a to, že je to člověk, na kterého se můžu spolehnout. Vzájemně se vždycky podržíme. Jsme k sobě upřímné, říkáme si pravdu, i když bolí (ne, abychom si ublížily, nebo dokazovaly, jak je život té druhé lepší, ale protože si ukazujeme jinou perspektivu a jiné možnosti), ale neříkáme jedna druhé, jak má žít. I když spolu občas nesouhlasíme, respektujeme svá rozhodnutí a podporujeme se.

Jing a jang
Jsme totiž každá úplně jiná. Dee dobře ví, co nesnáším, a já vím, co si ona myslí o některých mých rozhodnutích. Obě víme, co bychom udělaly jinak, kdybychom byly v botách té druhé. Ale právě proto, že si jedna druhé vážíme a respektujeme svůj způsob života, dokážeme při sobě stát a říct: "Víš, že bych to udělala jinak, ale jsem tady pro tebe a stojím za tebou, ať uděláš cokoliv."

Jinými slovy: přítel není ten, kdo nám říká, jak máme žít a co dělat se svým životem. Přítel je ten, kdo nám ukáže jiné možnosti, ale nakonec nám nechá šanci se rozhodnout podle svého, raduje se s námi, byť si pro nás přeje lepší život, a nabídne rameno, když si potřebujeme pobrečet nad dalším neúspěchem. Případně podá lopatu a pomůže kopat.

P.S.
Dendelíne, všechno zmákneme a až se jednou za sto let (budeme vypadat pořád na 25!!!) sejdeme v pekle (v nebi by nás to nebavilo, věř mi), dáme si tam panáka, cigárko, nohy na stůl a budeme mít na co vzpomínat…
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se