Kult krásy zabíjí tu vnitřní a přirozenou

4. května 2016 v 6:30 | Hell |  Co se děje?
Jak je to vůbec možné?!
Onehdy jsme se v práci s kolegyní pozastavovaly nad publikací pro dívky cca 12 let, která byla zaměřená na tipy na hubnutí a obsahovala karikaturistické ilustrace doplněné o opravdu sofistikované komentáře: špek, tlustoprdka, tlusťoška a další.

Kromě toho, že jsme nechápaly, jakou literární hodnotu má taková publikace a že vůbec někdo zainvestuje do takové produkce, dostaly jsme se k dalším - podle mého - závažným otázkám.
Nefandím obezitě, ani posedlosti vzhledem
Pokud čekáte, že budu ve svém článku obhajovat obezitu, jste na velkém omylu. A jestli si myslíte, že budu propagovat fitness, tzv. zdravý životní styl, diety nebo hodiny strávené v posilovně, na váze a před zrcadlem, pak jste vedle i v tomto případě.

Tak pěkně popořadě... Jak jsem řekla, neobhajuji ani obezitu, ale nejdu ani s proudem, abych se nechala strhnout moderní vlnou. Nestojím ani na jedné z těchto stran. Stojím kdesi uprostřed. Kult krásy mi připadá hloupý. Je jasné, že potřebujeme idoly, ale vážně za každou cenu?

Nejsem ani krásou a módou posedlá, ani natural královna džungle. A popravdě - takové i takové jsou mi celkem jedno. Neříkám, že se nepousměju nad přehnanou péčí a centimetrovou vrstvou make-upu a že se nepozastavím nad trendy typu: neholme si podpaží a porost si obarvěme na co nejpraštěnější barvu. Ale ve výsledku je to každého věc. Osobně si myslím, že by o sebe každá žena měla pečovat. To ale neznamená, že na sebe bude kydat něco, co je jí nepříjemné a že si nepochutná na jídle, které by si chtěla dát, jen proto, že má strach, aby nepřibrala. Ta péče se může projevovat upravenými nehty, vlasy, make-upem, vypracovaným tělem, ale také duševním světem, charakterem, sofistikovaností.

Každý má možnost volby, proč soudit?
Je-li pro ženu daleko příjemnější strávit hodinu u oblíbené knihy nebo meditací, nežli péčí o tělo, pak říkám: proč ne?! To nejdůležitější přece je, aby se člověk cítil dobře! A pokud se cítí dobře ve svém těle, proč by se měl stát obětí současných módních trendů?

Na ženách je pro řadu mužů nejpřitažlivější ženskost. A ta netkví v postavě podle mediálních měřítek krásy, v perfektním make-upu, ani v sexy zevnějšku. Jsem přesvědčená, že ženskost vyzařuje právě z ženy, která se cítí dobře. A je jedno, jestli je vysportovaná, štíhlá, nebo baculka.

Nechci se určitě nikoho dotknout! Pokud se někdo ve fitness způsobu života našel a cítí se díky němu dobře, pak je to skvělé! Ale nezapomínejte, že existují i ženy, kterým nevadí, že nemají míry 90-60-90, a přesto jsou naprosto spokojené a šťastné. Kromě toho, že si myslím, že je nesmysl, abychom všechny byly jako přes kopírák - štíhlé a vždy perfektně nalíčené, protože je to totéž, jako by po světě běhaly jenom blondýny, jenom brunety, nebo jenom zrzky (Nebyla by to trochu nuda?), existuje také něco jako nemoci či genetické predispozice, které zkrátka nedovolují všem dívkám a ženám, aby měly tzv. ideální míry.

Nebýt prase, ale žít jak to člověku vyhovuje - možná cesta?
Jak jsem zmínila - určitě neobhajuji obezitu. Když se zdravá, hezká holka vyžere na metrák, protože je líná hnout zadkem, zato není líná nacpat se těsně před spaním hranolky s tatarkou nebo tabulkou čokolády, pak je to husa. O to větší, když si pak ještě stěžuje, že je tlustá. Dámy, je mi líto, ale pokud je jediným pohybem cesta do ledničky a jediným cílem pořádně se nažrat, pak to vážně nesouvisí nic s revoltou vůči kultu krásy a spokojeností sama se sebou. Tohle zavání průserem, který je třeba řešit.
Nehledě k tomu, že si koledujete o zdravotní problémy.

Klobouk dolů před těmi, které se do podobné situace (výše uvedené nepopisuje konkrétní osobu, je to záměrně vyfabulovaný extrém) dostaly, uvědomily si, že jim to nevyhovuje a něco se sebou udělaly. Pokud se z nich nestanou notorické dietářky nebo namyšlené holky, které pak uráží ty, jimiž samy byly, nebo všechny, kdo nejsou hubení, zaslouží si respekt. Ne obdiv, protože to udělaly samy pro sebe a na tom nic obdivuhodného nevidím. Ale respekt určitě ano.

Nejsem ideál…a komu to vadí?!
Já nejsem
žádná modelka. Nikdy jsem nebyla a nikdy jsem o to nestála. A nestojím. V době dospívání jsem měla své mindráky. Sebevědomí pod bodem mrazu. Ve chvíli, kdy jsem si ale konečně začala vážit sama sebe, došlo mi, že nemám důvod se za sebe stydět. Ne, nemám ideální míry. Klidně bych uvítala větší prsa, míň dioptrií a menší lýtka. Ale váhu mám v normálu, podle lékaře minimum tuku v těle, zato hodně svalové hmoty (to jsou ty procházky s Herbertem a páté patro bez výtahu :-)) a vody (té se nezbavím, protože kvůli zdravotním problémům musím víc solit).

Při rozhovoru s kolegyní v práci jsem došla k závěru, že pokud se svléknu do naha a vzruším svého muže, nezhnusím se při pohledu do zrcadla a nemám zdravotní problémy způsobené svou postavou, potažmo váhou, pak nemám důvod se znepokojovat a omezovat.

Nepatřím mezi ty, kteří by si hlídali každé deko a každý přijatý kJ. Nejsem ale ani z těch, kteří by se ve velkém ládovali uzeninou, bůčkem, čokoládou a nejlépe před spaním, aby se to pěkně všechno uložilo.

Mám ráda jídlo, ale i sebe!
Pokud jde o jídlo, snažím se zahrnout to, co je podle mne zdravé a pro moje tělo dobré - ať už to je pěkný hovězí steak, ryby, ovoce a spousta zeleniny, luštěniny nebo chia semínky a ořechy doladěný jogurt. Ale když na to přijde, nebráním ani svým chuťovým buňkám prožít orgasmus z vynikajícího prejtu, jaký dělá můj kamarád.

Mám velikost M - L a jsem spokojená. Když jdu, nic se mi neklepe jak puding a když poskočím, netřese se mi zadek ještě druhý den. Celulitidu neznám a energie mám občas i na rozdávání, ač jsem dost časově vytížená.

Pohybu mám dost a nevadí mi, ale určitě se ze mě nestane nadšená klienta fitka, protože svůj drahocenný volný čas raději strávím na delší procházce s Herbem, nebo s knihou. Nehledě na finance - mé priority jsou někde jinde, určitě ne ve vzhledu. Ráda se upravím, ráda se líbím, ráda reprezentuji svého muže, ale nemám problém vyrazit ven, do města či do baru bez make-upu.
Nebylo těch varovných vykřičníků už přeci jen dost?!
Když čtu občas na internetu příběhy skutečných bulimiček a anorektiček, sem tam zaslechnu hezkou holčinu s normální postavou vzdychat, jak je tlustá (když vážně není!), nebo vidím, jaké knihy se vydávají pro náctileté dívky, které jsou tak snadno ovlivnitelné, je mi z toho smutno. Stejně tak, když vidím holčinu, které nemůže být víc, než deset let, zmalovanou jak focení do katalogu dekorativní kosmetiky. Je mi zle z těch povýšených blábolů holek, které vyhrály genetickou loterii, je mi smutno i z keců těch holek, které si v životě nedají to, nač mají chuť, protože jsou to doživotní dietářky. Je mi zle především z toho, že jsou lidé tak povrchní, že předem odsuzují ty, kteří nejsou v tahu kultu krásy.

Myslím si, že by se lidé měli více starat o to, co není vidět. A že by to především měli vštěpovat další generaci. Myslím, že nezletilých i zletilých, kteří zemřeli vinou anorexie, nebo si vzali život, protože neustáli šikanu či deprese z vlastního vzhledu, bylo už víc než dost.

Nepodporujme obezitu, ale ani nevnucujme všem automaticky onen nenáviděný i obdivovaný kult krásy. Co takhle se držet hesla: všeho s mírou a mít se rád a vážit si sám sebe?
Hell
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se