Krása v nahotě

16. května 2016 v 22:25 | Hell |  Co se děje?
Nahota ve vší počestnosti
Dnešní článek nebude ani o pornografii ani o uměleckém ztvárnění nahého těla, jak by možná titulek mohl předesílat. Chtěla bych skrze svůj článek spíše apelovat na to, abychom se přijímali a měli rádi takoví, jací jsme.
Šablony kultu krásy
Není to tak dlouho, co jsem o něčem podobném psala. V článku Kult krásy zabíjí krásu jsem mluvila o tom, jak mi připadá hloupé, abychom všichni vypadali jako podle šablon. Navíc - kdo, sakra, určuje ty "šablony"?! Společnost? Ta společnost, jíž tvoří převážně lidé, kteří ani zdaleka nevypadají jako prefabrikát, jenž je nám dennodenně vnucován skrze média? Aha, to dává smysl, no…

Asi mě nikdy nepřestane mrzet a vadit, jak nádherní lidé trpí mindráky z toho, jak vypadají. Dozvěděla jsem se, že slečna, kterou znám - překrásná brunetka s tváří anděla a postavou, pro kterou by leckterá vraždila, a pozor (!!!) chytrá, obdařená smyslem pro humor a velmi milá - má problém svléknout se do plavek.

(Ne)chápu mindráky
Je pro mě celkem nepředstavitelné, jak někdo, koho já vnímám jako krásného člověka, může sám sebe vnímat jinak. Pocit studu mi ale tak cizí není a paradoxně přesně chápu, co tím myslela.

Já mívala problém svléknout se do spodního prádla i u lékaře. Rentgen plic byl pro mne vždycky naprosto frustrující zážitek. Nevím, zda je to věkem, nebo tím, že jsem se začala vnímat jinak, ale dnes už jsem se dostala k tomu, že mi nahota připadá naprosto příjemná a přirozená. Samozřejmě to neznamená, že bych najednou měla potřebu se při každé příležitosti obnažovat. Nicméně už nemám zapotřebí se ani přes léto pařit v džínách jen proto, že mám širší lýtka, než se nosí.

Věřte přátelům, ne nepřátelům a falešným známým
Během mého života se našlo dost lidí, kteří mě ubezpečovali o tom, že nejsem hezká, že jsem pochodující mastodont. Našla se ale řada (a díky bohu delší) těch, kteří se mi snažili otevřít oči, abych se viděla reálně a uvědomila si, že nejsem Cindy Crawford, ale i tak jsem krásná a nemám se zač stydět. (Tímto děkuji své nejlepší kamarádce Dee, která mi od základky vtloukala do hlavy, že žádná ohyzdná mašina nejsem.)

Pravdou je, že se tomu těžko věří a zvlášť v době dospívání člověk daleko snáz uvěří těm, kteří mu chtějí ublížit, než přátelům, od kterých tak nějak čeká, že ho chlácholí právě proto, že jsou to kamarádi.

Jsem přesvědčená, že jsem potřebovala trochu víc dospět a dobrou polovinu zásluhy na to, jak se dnes cítím ve vlastním těle, má pan Božský.

Dospělá a milovaná
Kromě toho, že mi neustále opakuje, jak jsem krásná (a to i po ránu, kdy určitě strašně lže, nebo má šedý zákal), mi pořád dokazuje, že mě takovou opravdu vidí. A co víc - učí mě vidět sama sebe jeho očima a zbavovat se zbytečných letitých zábran (dokonce aniž by si to uvědomoval).

On mě poprvé vzal na nuda pláž. Pro mne bylo naprosto nepředstavitelné svléknout se do plavek před větším množstvím lidí. A svléknout se do naha? No tak to už byla naprostá utopie. S ním to najednou šlo. První takové návštěvy pláží byly poměrně rozpačité, ale dnes už mi koupání na Evu připadá jako to nejpohodlnější (a když vylezu z vody, nemusím se obávat, že chytnu nějaký zánět z mokrých plavek).

A jakmile jsem se dokázala svléknout před plnou pláží cizích lidí, které jsem samozřejmě vůbec nezajímala, ale přesto ve mně bušila na poplach utkvělá představa o tom, že na mě všichni koukají a všichni budou řešit tvar mých prsou a faldy, což je samozřejmě absolutní nesmysl, bylo snadné cítit se dobře ve svém těle.

Když já, proč ne vy?
Při výšce 165 cm vážím 70 kg, mám možná boky jako skříň, malá prsa, široká lýtka, přesto jsem plnohodnotný hezký člověk a cítím se skvěle, tak proč ne vy?

Mým přátelům nikdy nevadilo, že nevypadám jako modelka - většině spíš vyhovovalo, že si umím udělat legraci i sama ze sebe. A tak nějak jsem si přátele vybírala (a časem vyselektovala) podle toho, zda jim záleží na mém vzhledu, nebo zda jim jde o toho člověka uvnitř tělesné schránky. Svému muži připadám krásná. Zdravotní problémy nemám. A já se cítím báječně. Patřím mezi tu většinu společnosti, která nevypadá podle ideálních měřítek a taková měřítka, která způsobují krásným dívkám a ženám mindráky a odpírají možnost, že i tělo, na kterém je víc masa (nebo i tuku či vody), může být krásné, mi jsou ukradená, protože jsou absolutně hloupá. A je mi líto, ale každý, kdo si myslí, že jen prefabrikovaní lidé jsou krásní, je politováníhodný povrchní hlupák, který neví, co znamená vážit si sám sebe.

Změňte přístup, vy jste společnost
Jestli máte mindrák, tak se svlékněte do naha, postavte se před zrcadlo a začněte milovat každý kousek svého těla, vážit si ho. Se svým tělem budete do konce života - není škoda ho nepřijmout takové, jaké je?

Hell
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 El El | 16. května 2016 v 22:45 | Reagovat

Kdyz vypadas,jakvypadas,je snadny cejtit se dobre. Ael i tak ses inspirativni jako vzdy. :-)

2 Choi Mari Choi Mari | Web | 20. května 2016 v 23:43 | Reagovat

Hodně to bude také tím, že v současné době rádi kritizují, ale neradi chválí. Málokdy někoho slyším říct, že to někomu sluší, ale pomlouvá se na každém rohu.

Já sama si nepřipadám nijak extra hezká a dlouhá léta jsem si o sobě myslela, že jsem ošklivá. To mě naštěstí přešlo :-D Vím, že nejsem žádná kráska, ale nejsem ani ošklivá, spíš takový tuctový průměr. A se svlékáním mám také problémy a to při svých 169 cm stěží vážím 50 kg. Vím, že jsem hubená, ale prostě mi nepřijde  , že bych byla dost hubená (naštěstí pro své zdraví ráda jím a jsem líná cvičit :-) ). Hodně to bude asi o tom, jak lidi vidí sami sebe a jak se jim společnost snaží už od dětství zafixovat určité standarty krásy do hlavy.

3 ČAPILO ČAPILO | Web | 19. července 2016 v 11:44 | Reagovat

Já ale vypadám jako mutant z planety Šeredos. Mám rohovitou kůži, chlupatý bradavky, spoustu faldů, špičatý kozy. Z břicha mi lezou chapadla a prdel mi visí až k zemi.

4 Silwiniel Silwiniel | Web | 19. července 2016 v 11:49 | Reagovat

Krásný článek! Hodně jsem bojovala sama se sebou, jeden čas jsem se nenáviděla, hlavně kvůli tělesnému vzhledu, který nebyl podle mých představ. Teď už je to mnohem lepší, i do těch plavek se svléknu, i když si myslím, že je pořád na čem pracovat. U druhých lidí mi přijde mnohem jednodušší přehlížet nedostatky, ale na sebe je člověk vždycky moc přísný a kritický :D Mít se opravdu ráda taková jaká jsem - k tomu bych chtěla dojít :)

5 ČAPILO ČAPILO | Web | 19. července 2016 v 11:50 | Reagovat

Ale teď vážně... Ty jsi zrovna úplně nádherná! NECHÁPU, jak ses vůbec KDY mohla za sebe stydět. Za holku jako jsi ty, bych klidně prodal ledvinu, varle, plíci i oko na černý trh. Jenže o takové partnerce si můžu nechat jen zdát své mokré sny.

6 Silwiniel Silwiniel | Web | 19. července 2016 v 11:50 | Reagovat

[3]: No co, třeba se najde nějaká mutantka :)

7 Jess Jess | Web | 19. července 2016 v 11:58 | Reagovat

To jsou přesně moje slova! Kdekdo řeší špíček tuhle, špíček tamhle a nevidí, že jako celek vypadá hezky. Je důležité se přijmout, jak jsme. :-) Taky mám širší boky a furt mám "madla lásky," kterých jsem se v minulosti pokoušela zbavit, ale nezmizely ani při 52 kg (taky mám 165 cm), jediné, co mi zmizelo, byla menstruace, tak jsem se na to vyprdla a přestala řešit kraviny.. teď jsem zdravá, krásná a sebevědomá, i když mám taky širší stehna, boky, no a co!

8 Hell Hell | 19. července 2016 v 12:02 | Reagovat

[5]: [5]: V prvé řadě Ti děkuji za kompliment. Osobně si myslím, že jsem naprosto obyčejná holka, jakých běhají po světě tisíce, a na mém vzhledu není zhola nic výjimečného, nebo dokonce výjimečně krásného. Vždy jsem se setkávala s tím, že mi někdo říkal, že jsem hezká, nebo krásná, ale sama sebe jsem viděla jinak, mnohem hůř. A našlo se dost lidí, kteří mě v tom mém přesvědčení utvrzovali. I dnes se najdou tací, kteří ve mně vidí nechutně obézní obludu, která by patrně vůbec neměla vycházet na ulici, aby neděsila ostatní (viz komentáře u článku O svatých kurvách). Ale to je přesně ten pohled druhých. Nikdo nemusí být jak z magazínu, aby se sám sobě zdál krásný a aby tak připadal i někomu dalšímu. Ne všichni lidé jsou pokrytci, kteří uznávají a věří jen těm a v ty, co vypadají, jako by si právě odskočili z focení pro módní časopis.
Jestli Ti můžu poradit, tak Ty sám sebe přestaň vnímat jako obludu a važ si sám sebe takového, jaký jsi. A neboj - láska je vážně slepá, ale přijde k tobě, až když se naučíš mít rád sám sebe. Když totiž člověk neumí dávat lásku sám sobě, nemůže se o ni dělit s nikým dalším, pak zůstává sám.
Moc bych Ti přála, abys k tomu brzy dospěl a brzo mi tu třeba nechal vzkaz, že jsi potkal skvělou holku, se kterou jsi sám sebou a šťastný :-) :-*

9 Hell Hell | 19. července 2016 v 12:06 | Reagovat

[7]: Přesně tak! Jsem ráda, že existují rozumní lidé, kterým je zdraví přednější, nežli vysněná postava. Holt někdo má genetickou výbavu z loterie a stačí mu na sobě zamakat, aby měl postavičku jak ze žurnálu, někdo holt má dispozice trochu jiné. Není ale třeba se tím trápit, je důležité se s tím smířit a přijmout se.
Jak jsem řekla, rozhodně nepodporuju obezitu a přežírání, ale zdravý přístup k svému tělu - je-li zdravé a sem tam špíček navíc neubližuje, pak není potřeba se hroutit a ubližovat si neuváženým hubnutím. ;-)

10 Hell Hell | 19. července 2016 v 12:08 | Reagovat

[2]: Naprosto souhlasím! Jak s tím, že nám jsou od malička vnucovány nějaké ideály krásy, tak s tím, že lidé obecně neumí moc chválit. Velmi mě mrzí, že to musím říct, ale mám pocit, že u Čechů to platí obzvlášť, že umí spíše pohanět, nežli pochválit... :-(

11 Hell Hell | 19. července 2016 v 12:17 | Reagovat

[4]: Řekla bych, že u druhých mnohé přehlížíme, ale tím, jak jsme nároční vůči sobě a na sobě stále hledáme nějaké nedostatky, tak pak ani vůči druhým nejsme o tolik shovívavější - vždyť mnozí častěji upozorní právě na nedostatky druhých, než by řekli něco lichotivého...
To mi přijde docela smutné.
Neříkám, že sama vůči sobě občas nemám stavy, kdy si řeknu: Hele, hele, tady nám ten bůček trošku leze z gatí, s tím by chtělo něco udělat...Tak ne, že přestanu jíst, to je blbost, ale trochu se kontroluju a třeba víc běhám se psem, než obvykle. Ale to je přesně ono - podstatou je, být se sebou spokojená a když se něco nepozdává, tak na sobě trochu zapracovat, ale žádné drastické diety, extrémní hubnutí atd. Tím si akortá tak člověk způsobí zdravotní problémy.
:-)

12 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 19. července 2016 v 12:20 | Reagovat

Ahoj, celkově souhlasím, i když jsem taky spíš zastánkyně nějaké kultury těla, než nihilistického postoje "špeky ven, když se ti to nelíbí, tak se otoč". Ale!

Krásné tělo je relativní pojem. Mému muži vyhovuje urostlejší souměrná postava, kde lehká nadváha není problém (tak pěkně o mě mluví), ale třeba jeho nejlepší kámoš musí mít na ženě "pořádnou prdel do obou ruk", můj bývalej randí s holkama, co dělají kulturistiku a jeho brácha má rád párátka s umělýma řasama.

To, že by všechny ženy měly vypadat jako obálka z Cosmopolitanu, je iluze a nesmysl. Už jen kvůli tomu, že by tři čtvrtiny mužů nenašly ideální protějšek, viz předchozí odstavec.

Důležité je, přesně jak píše Hell, milovat vlastní tělo, a já dodávám - něco pro něj dělat, tak, aby vás to bavilo. Kupte si kolo. Nebo psa a choďte pěšky. Možná neztratíte ani deko, ale o to nejde. Dostanete se do kondice a začnete na svoje tělo nahlížet jinak, začnete ho mít rády. A v tom okamžiku budete atraktivní pro všechny okolo, jedno jakou máte konfekční velikost.

Hurá do toho!

13 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 19. července 2016 v 14:27 | Reagovat

:-D Po tomto článku mám obrovský úsmev.
Fantasticky si zhrnula myšlienky, ktoré mi pobehujú v hlave.
Máme to najlepšie možné telo, čo viac si priať?! Už si ho len užívať, život je príliš krásny na mrhanie časom "mindrákmi" 8-)
Vďaka za príjemný článok...

14 Ginger White Ginger White | Web | 19. července 2016 v 14:53 | Reagovat

Také mi tvůj článek vykouzlil úsměv. :-) Strašně pozitivní.. Já jsem měla dřív trochu problém, ale na opačné straně. Jsem totiž hodně hubená a když se třeba svléknu do plavek, hodně známých mi říká, že vypadám jako anorektička a ať se jdu najíst a tak. Bohužel patřím k lidem, kteří nepřiberou ani deko, takže já si nehlídám, abych nepřibrala, ale spíše se hlídám, abych moc neubírala..

No a dřív jsem se moc neodhalovala (což vlastně podporovalo všechny ty anorektické drby), protože jsem se za to trochu styděla. Postupem času jsem se ale přestala koukat na ostatní a naučila jsem se se sebou žít a jsem spokojená v těle, ve kterém jsem. :-)

Byla bych ráda, kdyby existovalo víc žen s tak pozitivním přístupem, který máš ty. :-)

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 19. července 2016 v 15:40 | Reagovat

[12]: "...nihilistického postoje "špeky ven, když se ti to nelíbí, tak se otoč"- moje slova! Ámen! Tohle je postoj, co mě osobně vadí. Za největší zlo považuji z toho ještě udělat přednost. V poslední době se to objevuje pseudotrend supertlustých bachyň, co se prohlásí za modelku a propagují svoje špeky (po zásahu photoshopu samozřejmě) se slovy: "Jsem tlustá, no a co". Za zrovna tenhle druh nihilismu bych ty tlustoprdky nejradši fackovala se slovy: "Co je mi do toho, že máš stopadesát kilo a za pár let se užereš k smrti?" Udělat z něčeho hnusnýho (a sorry, ale pokud nejsi zrovna fetišista, tak monstrózní obezita sexy fakt neni a nikdy nebude) přednost, je pošahaný. A udělat ze špeků i na zádech přednosti nebude snad nikdy nikde jinde sexy, než v Mauritánii.

Obecně, jde jenom o lidskou soudnost.

16 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 19. července 2016 v 16:46 | Reagovat

Nechci nikoho urazit ale troufám si říct, že 70% postavy je tvořeno stravovacími návyky. Typ jídla, jeho množství, jak často a kolikrát denně. Geneticky máme dáno spíše jen to, kam má tuk tendenci se ukládat nejdřív, váhu kostí, výšku, velikost prsou a takovou tu základní stavbu těla (nohy do O nebo do X, atd.)

Co se týče článku, ten je super, na druhou stranu si zas říkám, že není na škodu se sebou něco dělat, když se sobě nelíbíme a můžeme ty věci pozměnit. Kolikrát to totiž ani není nic těžkého. Samozřejmě nic se nemá přehánět a nikdo by kvůli tomu jaký je neměl být vyloženě zoufalý, že by se to mohlo zvrhnout v nějakou psychickou nemoc! To vůbec ne. A když už na sobě něco změnit nemůžeme, tak podtrhněme svoje přednosti a buďme trochu soudné. Nosme to a malujme se tak, aby nám to lichotilo.

Ještě musím dodat, že mé sebevědomí jsem získala rovněž zejména díky svému milému, který mě miluje stejně, i když jsem ráno rozcuchaná a nenalíčená, nebo když se mi někde sroluje nějaký faldíček. Miluje mě i s mými jizvami a s dle mého názoru většími předními zuby.

Osobně mám dost věcí, co se mi na mě nelíbí, na druhou stranu i několik věcí co mám na sobě ráda - pak zejména ty věci, které se mi na mně podařily změnit tak, aby mi slušely.

17 I am Jane I am Jane | Web | 19. července 2016 v 17:19 | Reagovat

Nemám nic proti aktům když jsou ve slušném stylu ;-) ale zase třeba fotografie Jana Saudka jsou podle mě ujetý :-x .

18 Akim Akim | E-mail | Web | 19. července 2016 v 17:55 | Reagovat

Po dlouhé době je na titulce článek, který stojí za to. Je fakt moc krásně napsaný. A vím, o čem mluvíš. Jako člověk s hendikepem jsem měl taky ostych se třeba fotit a to nemuselo jít o hanbaté fotky, prostě jsem se styděl za svou nedokonalost, ale jednou jsem zkrátka dospěl k názoru, že tohle schovávání je naprostá blbost. Jsme tací jací jsme a nahota je přirozená věc. Aby také ne. Copak jsme se narodili v kalhotách a tričku? :-P  :-D  :-D  :-D Dneska mi nedělá problém se vyfotit, třeba i obnažený, jsou ženy, kterým se líbím i s hendikepem a to je pro mě nejdůležitější. ;-)  :-)

19 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 19. července 2016 v 20:12 | Reagovat

[15]: Chci se s tebou sejít, zvu tě tímto přede všemi přítomnými na cider, protože tvoje antisluníčkové názory trpící zdravým konzervatizmem jsou mi nejen z definice blízké.

20 Marka Marka | Web | 19. července 2016 v 20:55 | Reagovat

Moc se mi to líbí, tenhle článek. Je odvážný s osobní zkušeností a mile napsaný, se vším souhlasím, taky znám pár takových lidí. Hloupost, většina lidí jsou krásní přesně tak, jak vypadají, ale skoro nikdo to nepřizná. Schovávat se je dnes trend, nejčastěji za "krásu" - nebo peníze. Úzká hranice....

21 Černovláska Černovláska | Web | 19. července 2016 v 22:25 | Reagovat

Pěkný článek, dost na mě zapůsobil.. Asi se svými komplexy začnu fakt něco dělat, děkuju! :)

22 Pati Pati | Web | 19. července 2016 v 22:56 | Reagovat

skvelý článok, máš úplnu pravdu. Ja som sa na začiatku cítila rovnako, strašne som bola nespokojná s tým ako vyzerám, ale potom som sa musela presviedčať, že treba si seba vážiť takovou jakou jsem. a moje komplexy, vycitky pomaly odchadzaju a zivot je hned krajsi. kamarati ma podporuju a ti ostatny nech si myslia co chcu

23 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 19. července 2016 v 23:03 | Reagovat

To je to - mít se ráda, a když "vylepšovat", tak ne pro ostatní, ale pro sebe.
Na druhé straně mě ale rozčiluje předhazování XXL modelek jako hrdinek a bojovnic za osobitou krásu. Když má ta holka doslova a do písmene 150 kg, zahrává si se zdravím a rozhodně by se neměla stát vzorem pro další.

24 Natálie Natálie | Web | 20. července 2016 v 10:11 | Reagovat

no tak s těma plavkama mám taky problém.. a to si taky většinou hlídám každé kilo, ale jak tam popisuješ tu kámošku, tak jsem ráda, že to konečně slyším od někoho dalšího, že nejsem jediná, která tím trpí.. ale rozhodla jsem se, že to tento rok překonám.. :) (Cindy Crawford se mi vůbec nelíbí :P nepřipadá mi hezká a dá se říct, že většina hollywoodských hvězd není hezká, jenom je hezky namalovaná :P ) .. tak to nevím jestli bych dala se koupat nahá na nuda pláži.. :D ale tak je to o zvyku a hlavně o tom, co si o sobě sama myyslíš.. :) já mám třeba kamarádku, která je hubenější než já, hezčí než já - to říkám zcela upřímně - a ona se hrozně podceňuje a ponižuje kvůli tomu, že údajně není hezká.. hrozně mě to u ní mrzí :(, ale je třeba fakt, že já jsem s tím měla taky problém, dokud jsem si nenašla přítele - přesně jak ty popisuješ ve svém článku - a říkal mi to samé co tobě a hodně mi dodal sebevědomí a jakmile jsem ho nabyla, tak byl svět o něco hezčí :) moc krásný článek :) a hodně pěkně se četl :)

25 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. července 2016 v 12:53 | Reagovat

[19]: Budiž. Cider mám ráda. Kdy? A kde?

26 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 20. července 2016 v 13:58 | Reagovat

V pubertě je to těžké. Nejen ohledně postavy, tak všeobecně. Člověk prostě musí vyrůst a dospět, aby se mohl začít mít uvědoměle rád.
Jó, láska, ta je v tomhle velkou čarodějkou. Zaplaťbůh jsem své období velikého studu překonala ještě předtím, než jsem stála poprvé před mužem nahá, ale stejně se to poté ještě změnilo. A vidím to i z té druhé strany. Můj muž pro mne není tzv. "ideál krásy", jak by řekla média a tak. Ale od té doby, co ho miluju, je to pro mne to nejkrásnější stvoření na světě, se vším, co k němu patří. Vlastně by se to dalo říci o komkoliv, do koho jsem se kdy zamilovala. Proto z principu vlastní "ideál" ani nemám, na detailech jako délka a barva vlasů, očí apod. totiž nezáleží. :)

27 stuprum stuprum | Web | 20. července 2016 v 14:22 | Reagovat

[26]: S vlasy máš pravdu, ale na délce penisu záleží vždycky. Bez kašpárka nezahraješ divadlo!

28 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 20. července 2016 v 15:48 | Reagovat

[27]: Tak bez něj asi ne... I když dívky to umí vykompenzovat. Můj muž s tím každopádně problém nemá. ;)

29 bezkrve bezkrve | Web | 20. července 2016 v 16:26 | Reagovat

hned pod tvým článkem blog.cz vyplodil asi tři reklamy o hubnutí a dietách

proč se tak směju

30 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. července 2016 v 22:16 | Reagovat

No, když se já pozoruju tak měřítky ideálu krásy až na pár bodů asi dosahuji, proto se odmala za svoje tělo nestydím a nebála jsem se nikde svléknout- ba naopak, neměla jsem zábrany při koupání v přírodě, kdy se člověk mohl vykoupat i nahý. Jenže jsem tenkrát byla nezletilá a matka mě hned hnala zpátky do plavek :-D
Nestydím se. Nemám za co a myslím si, že stydět by se neměla žádná holka. Je fakt, že já si nemůžu stěžovat, ale nikdy bych jen tak někoho za to, že se nestydí, neodsoudila. Je ale fakt, že některým lidem některé oblečení nesluší. Ale to by bylo na delší povídání, a také- je to každého věc, jestli si troufá nebo ne, ale když chce a jenom se bojí, to je špatně.
Co se týče kluků, já myslím, že oni na těch vychrtlinách nemůžou nic vidět, když se na to podíváš z biologického hlediska. :-D

31 Hanka Hanka | Web | 21. července 2016 v 8:40 | Reagovat

Já měla včera takovou tu náladu: "Jsem tak ošklivá..."
Přitom jsem zhubla tři kila, mám fajn vlasy, pěknej obličej, na svůj věk velká prsa :D Mno nevím, no.

32 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 21. července 2016 v 10:02 | Reagovat

[15]: Ke všemu máme tendenci vytvořit protiváhu, tak funguje naše společnost. Tváří v tvář primitivnímu rasismu čtvrté cenové skupiny tady defiluje pseudointelektuální patro sluníčkářů, kteří by nejradši povinně umístili jedno dítě z Afriky do každé rodiny. Kdo má pravdu? Ani jeden samozřejmě, jsou to protiváhy.

Módní průmysl buduje v časopisech nereálnou představu ideální ženy, ze které nejsou přírodní ani vlasy, natož  jakákoliv živá tkáň. A móda hrdých stračen, které nemají špetku sebekázně a ze svého přežíracího životního stylu dělají intelektuální revoltu proti módním trendům, to je zase naprosto iracionální protiváha.

33 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. července 2016 v 12:57 | Reagovat

[32]: Mno, momentálně by jedno dítě z Afriky v každé rodině nebyl vůbec špatný nápad, přihlédneme-li k tomu, že několik tisíc dětí potřebuje akutní pomoc v podobě potravin na území, které okupuje Boko Haram... Bohužel, je to jako komunismus, ze základů vznešené, ale neuskutečnitelné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)