Děti patří na hřiště, ne do kavárny

29. ledna 2016 v 14:38 | Hell |  Co se děje?
Pořád se něco děje
Spolužák onehdy sdílel na sociální síti zajímavý článek s ještě zajímavějším komentářem. Jednalo se o matky malých dětí a "generaci kavárenských dětí". Pod tímto příspěvkem se rozjela celkem zajímavá debata.

Někdo je radikálně proti, další naopak hlásá něco, co by šlo shrnout klasickým sloganem "vše pro naše děti", jiný shledává, že je třeba najít nějakou míru, aby se matky na MD nemusely kvůli svému mateřství vylučovat ze společnosti, ale zároveň, aby netahaly svoje děti do prostředí, které pro ně není určené.

Fakt nejsem radikál
Děti
sice nemám, pravda. Netoužím po nich a upřímně jejich společnost nevyhledávám, spíše přetrpím, když už k nějakému tomu kontaktu dojde. A tak se možná může někomu zdát, že jsem radikálně proti
dětem vůbec.

Ne, to ne. Naopak si myslím, že je skvělé, když si lidé, kteří děti chtějí, mají je rádi, pořizují potomstvo, podporují natalitu a jsou spokojení. Ovšem proč si pořizovat dítě, když ho pak vláčí maminka po kavárnách, kde dítě sedí ve společnosti maminčiných dvou bezdětných kamarádek a poslouchá jejich tlachy? Ještě tak kavárna s dětským koutkem. Prosím. Proč ne? Je možnost, že přijde víc matek a že si tam i to dítě vyhraje, zatímco zmíněná maminka potřebuje vést dialog taky s někým jiným, než se svým užvatlaným drobečkem nebo partnerem, jehož nejdůležitějším sdělením bývá informace, že má hlad a že toho má z práce plné kecky.

To je naprosto v pořádku a podporuju (spíš jim fandím) maminy, které si nepěstují mlíko na mozku a rády si popovídají i o něčem jiném, než jsou plínky, odsávačky na mlíko a opruzeninky…a kdoví co ještě :-) Ale to ještě neznamená, že mi přijde v pořádku, když toho prcka vezme s sebou do kavárny, nedej bože ještě kuřácké, a následně si ho tam víceméně nevšímá a nezajímá jí, že tam je třeba spousta lidí, které to její dítko pěkně otravuje.

I tolerance s mírou!
Tolerance
je velmi důležitá, ale myslím, že snad nikdonemůže nutit (nebo vyčítat odmítavý postoj), abych odpoledne po práci byla urvaná z toho, že si jdu sednout na kávu s kamarádkou, chci se odreagovat a místo toho se ani v klidu nemůžu bavit, protože u vedlejšího stolu huláká cizí dítě. Je mi líto, ale zkrátka zastávám názor, že k dobré kávě patří pišingr, ne dítě.

Možnosti jsou. Lenost brání je hledat.
Je mi jasné, že v dnešní uspěchané době to ty maminy nemají jednoduché. A zdaleka jim nezávidím. Na druhou stranu, mají možnosti jak nakrmit vlka tak, aby koza zůstala celá. Například v Hradci je dětská herna s kavárnou. Sice jsem tam nebyla (on totiž nikdo nechce uznat, že Herbie je moje miminko, jen chlupatější, než ta ostatní, no…), ale od spousty známých (rodičů i prarodičů) jsem o ní dost slyšela. Tam si ty maminky můžou klábosit celý den (mohou tam i ty jejich bezdětné kamarádky, dítě nefunguje jako V. I. P. vstupenka), prcek je v prostředí, které je pro něj vhodné, obvykle tam je i řada dalších dětí, takže můžeme mluvit i o nějakém tom sociálním rozvoji, když na to přijde.

Ale je i řada jiných možností. Ať už hlídací agentury, hlídací babičky, partner, kamarádka, která miluje děti, ale žádné nemá (tak to vaše prubne jako trenažer), kamarádka, která děti má a na dvě hodinky jedno navíc zvládne…Vždycky je jiná možnost, než tahat s sebou dítě do prostředí, kde se nudí, tudíž otravuje a omezuje ostatní hosty.

Vymlouvat se je krásně jednoduché, a proto o to víc obdivuju a vážím si právě těch matek, které se věnují svým ratolestem, a zároveň si udržují i svůj sociální život, byť logicky v omezenější míře, ale nejsou tak naivní, aby si myslely, že to sfouknou obojí naráz v prostředí, které tomu není zrovna nakloněné.

Žít a nechat žít
Je mi jasné, že řadu maminek jsem právě naštvala a třeba se vůči mě ohradí, že to pochopím, až se do té situace dostanu. Ne, nepochopím. Protože i kdybych si dítě pořídila, do kavárny nepatří, a když si chci jít dát kafe, tak v klidu a ne s tím, že z rozhovoru s kamarádkou stejně budu mít sotva třetinu, neboť se neustále budu věnovat dítěti - to do té kavárny vůbec ani nemusím lézt a můžu si kamarádku pozvat k sobě domů. Když chci, aby lidé brali ohledy na mne, tak je v první řadě musím brát já na ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | 29. ledna 2016 v 15:48 | Reagovat

Tesat do kamene! Pod tohle se podepisuju. :-)
Dalsi super clanek Hell. (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se