Šťastný nový rok

31. prosince 2015 v 21:07 | Hell |  Co se děje?
Čas bilancování
Rok 2015 se nám blíží ke konci. Pro některé je to den velkých oslav, pro jiné den, kdy mohou usednout a začít bilancovat nad uplynulým rokem.

Já vždy patřila k těm, kteří bilancují, a byl to jeden z důvodů, proč jsem si tento den tak trochu zprotivila. Nejednou se totiž stalo, že jsem si na začátku roku řekla, co všechno bych v daném roce ráda stihla, a na jeho konci zjistila, že ve sledu událostí se půlka z tohoto "seznamu" zkrátka nestala.

Možná stárnu a možná moudřím (ha, že by mi ty dvě deci bílého vína už lezly do hlavy? :-) )! Jako každý rok, i letos se ohlédnu. Jenže tentokrát, byť jsem třeba nesplnila vše, co jsem si předsevzala, se musím usmívat a musím být (a taky jsem) spokojená.

Dařilo…ono se sakra dařilo!!!
V první řadě se jedná o pracovní úspěchy. Získala jsem skvělou práci, která mě baví a kde mohu uplatnit své sklony ke grafomanii, kde jsem potkala báječné lidi a měla to štěstí, že ve mně viděli jakýsi potenciál, a tak mi, coby nezkušené, dali šanci se někam dál vypracovat. K tomu jsem získala další práci, která je mi radostí! Odmalička jsem čtenářka tělem i duší a mít v náplni práce povídat si s lidmi o knihách a doporučovat jim ty, které stojí za přečtení - no to je sen! Ne každému se poštěstí, že chodí do práce s radostí a že ho zákazníci chválí, když dnes je trendem si spíše na všechny a
všechno stěžovat. Nehledě k tomu, že i zde mám skvělé kolegyně, s nimiž pracovat je zkrátka radost!

V osobním životě si taktéž nemohu stěžovat. I přes drobné neshody a malé bouřky, po kterých ale vždycky vyjde slunce, mám vedle sebe muže, který je mi vždy oporou a naprosto mě podporuje ve všem, co dělám, i když mi vždy radí, jak by to šlo udělat i lépe. A přestože jsem náladovější než aprílové počasí a žárlím o 106, několikrát do roka změním váhu a bývám protivná, říká mi, že jsem dokonalá a ráno mě budí slovy: Helenko moje krásná, dobré ráno... Má mě rád proto, jaká skutečně jsem a nemusela jsem se nijak měnit - to je důvod být šťastnou ženou.

Kromě svého přítele mám rodiče, s nimiž se taktéž všechno zvládá snadněji. Jsem jim vděčná za mnohé, ale nejvíc asi právě za to, že mě milují takovou jaká jsem, a jsou mi oporou v každé životní situaci.

Okruh svých přátel jsem letos poněkud zúžila, ale ani to nevnímám jako něco smutného. Zkrátka jsem ze svého života eliminovala ty, s nimiž jsme zapomněli stejnou řeč, nebo jsme ji nikdy neměli, ale přesto jsme spolu měli nějaký ten kus cesty ujít.

Zbyla spousta veselých, krásných vzpomínek a já raději budu vzpomínat na dny, kdy nám spolu bylo dobře, než dny, kdy jsme zjistili, že už spolu nemáme nic společného a vlastně o sobě nic nevíme. Za to se přeci nikdo zlobit nemůže. Tak to zkrátka je.

Proto vůči nikomu necítím žádnou zášť, a naopak i těm, kteří mají potřebu mě pomlouvat a urážet, přeji jen to nejlepší, protože za sebou mají mnohá neštěstí, úskalí a každý si zaslouží najít klid a být šťastný. To, že to štěstí už nadále nesdílíme spolu, přece nakonec vůbec není důležité. Nenávist nebo zloba nakonec stejně nejvíce ubíjí svého nositele, proto je zbytečné si vůči někomu udržovat negativní myšlenky. :-)

Nemohu zapomenout ani na Herberta. Toho nejvěrnějšího parťáka na světě. Připomněl mi, proč se říká a proč věřím tomu, že pes je nejlepší přítel člověka. Když jsem na něj z pracovních důvodů a jiných povinností měla méně času, chápavě čekal a nezanevřel na mě, ba naopak, o to radostněji mě vítal doma a o to šťastnější byl, když jsme na sebe měli víc času. Je to prostě prďák frajerovič, největší borec v centru Hradce a okolí!

Nemůžu vynechat ani Čtenářský klub. Tento projekt jsem realizovala poté, co ve mne nenápadná otázka zasela semínko, jež klíčilo a vyklíčilo v něco, co dnes skutečně funguje. Každý měsíc se setkáváme, diskutujeme o knihách, přibývá počet aktivních členů a já jsem nadšená, protože to jsou všichni moc milí, báječní lidé, díky nimž se na každé setkání o to víc těším a díky nimž každý měsíc s větší a větší radostí tato setkání organizuji.

A v neposlední řadě...v místní komunitě autorů jsem se dostala až k tomu, že jsem i já považována za začínající autorku, a tak mi vyjde v příštím roce v almanachu povídka. No a i díky tomu jsem byla vyzvána, abych se stala porotkyní v prestižní celostátní literární soutěži.

A to nemluvím o tom, že se mi letos na podzim splnil jeden z životních snů - Paříž...Má zbožňovaná Paříž a místní lidé mě na těch pár dní přijali tím nejkrásnější způsobem. Otevřeli svá srdce, pustili mne do nich a usídlili se v tom mém. Nikdy nezapomenu...

Lepší přístup prospěje především člověku samotnému
Mohla bych vypisovat seznam toho, jak kolik lidí ke mne bylo nespravedlivých, kolik lidí mne nařklo z něčeho, co není pravda, kolik věcí jsem chtěla mít letos hotových a zase jsem je odložila...ale není nakonec vážně lepší myslet pozitivně a místo těch negativ si říct, v čem všem měl člověk vlastně štěstí a co všechno se mu povedlo?
Zkuste to, vážně to stojí za to!

PF 2016
Chtěla bych vám, kteří čtete (více či méně pravidelně) moje články na tomto blogu, do nového roku popřát především hodně lásky, štěstí a zdraví, ale také spoustu dobrých lidí, kteří by vás rokem 2016 provázeli, dobrou náladu a nadhled, spokojenost a to, aby vás neopouštěla víra v dobro v lidech.
Nám všem bych chtěla přát, abychom v příštím roce nesoudili a neodsuzovali druhé, nehodnotili ty, které neznáme, jen podle toho, jak se kde projeví, nebo co se k nám o nich donese. Nezapomínejme, že chodíme pouze ve svých botách a známe svůj život, ne však to, jak se životem šlape těm druhým.
Pozvedám tedy svou (dnes večer již druhou) dvojku bílého a připíjím na vás, na nás, vše dobré a nejvíc toho, co nemůžeme koupit.

Hell
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 21:11 | Reagovat

To je krásné, já raději ani nebilancuji :D Nicméně ať ti to vydrží i po celý další rok! ;)

2 Hell Hell | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 21:15 | Reagovat

[1]: Ooh, děkuji moc :-) No jak říkám - mohla bych se zamýšlet nad vším, co jsem vzdala, neudělala, na co se prostě vybodla, nebo kolik lidí mi ublížilo, kolika jsem, byť třeba i nezáměrně, mohla ublížit já...
Ale snažím se žít v míru především sama se sebou, a tak nemám potřebu nikomu škodit a co se stalo nezáměrně, to je něco, co neovlivním a nad tím, co nedokážeme měnit, je přece ztráta času přemýšlet nebo na to žehrat.

Každopádně děkuji, i tobě vše dobré :-)

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 21:40 | Reagovat

Hlavně, chybami se člověk učí... A když něco vzdáme, je to proto, že to tak cítíme... Nutit se od něčeho a přemlouvat také není dobré.

Líbí se mi tvůj positivní přístup ;)

4 Hell Hell | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 22:03 | Reagovat

[3]: Přesně tak, naprosto souhlasím :-)
Já vždy byla spíše pesimista, ale ono se nějak líp žije s tím pozitivnějším přístupem k životu. Jasně, pokaždé to taky nejde a taky nehýřím optimismem 365(6) dní v roce, ale pokud to jde, je lepší nebrblat a být rád, protože vždycky může být daleko hůř :-)

5 El El | 2. ledna 2016 v 20:13 | Reagovat

Preju ti hlavne co nejmene namyslenejch slepic v okoli a hodne spokojenosti a klidu s muzem!
:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)