Prosinec 2015

Šťastný nový rok

31. prosince 2015 v 21:07 | Hell |  Co se děje?
Čas bilancování
Rok 2015 se nám blíží ke konci. Pro některé je to den velkých oslav, pro jiné den, kdy mohou usednout a začít bilancovat nad uplynulým rokem.

Já vždy patřila k těm, kteří bilancují, a byl to jeden z důvodů, proč jsem si tento den tak trochu zprotivila. Nejednou se totiž stalo, že jsem si na začátku roku řekla, co všechno bych v daném roce ráda stihla, a na jeho konci zjistila, že ve sledu událostí se půlka z tohoto "seznamu" zkrátka nestala.

Možná stárnu a možná moudřím (ha, že by mi ty dvě deci bílého vína už lezly do hlavy? :-) )! Jako každý rok, i letos se ohlédnu. Jenže tentokrát, byť jsem třeba nesplnila vše, co jsem si předsevzala, se musím usmívat a musím být (a taky jsem) spokojená.

Dařilo…ono se sakra dařilo!!!
V první řadě se jedná o pracovní úspěchy. Získala jsem skvělou práci, která mě baví a kde mohu uplatnit své sklony ke grafomanii, kde jsem potkala báječné lidi a měla to štěstí, že ve mně viděli jakýsi potenciál, a tak mi, coby nezkušené, dali šanci se někam dál vypracovat. K tomu jsem získala další práci, která je mi radostí! Odmalička jsem čtenářka tělem i duší a mít v náplni práce povídat si s lidmi o knihách a doporučovat jim ty, které stojí za přečtení - no to je sen! Ne každému se poštěstí, že chodí do práce s radostí a že ho zákazníci chválí, když dnes je trendem si spíše na všechny a
všechno stěžovat. Nehledě k tomu, že i zde mám skvělé kolegyně, s nimiž pracovat je zkrátka radost!

V osobním životě si taktéž nemohu stěžovat. I přes drobné neshody a malé bouřky, po kterých ale vždycky vyjde slunce, mám vedle sebe muže, který je mi vždy oporou a naprosto mě podporuje ve všem, co dělám, i když mi vždy radí, jak by to šlo udělat i lépe. A přestože jsem náladovější než aprílové počasí a žárlím o 106, několikrát do roka změním váhu a bývám protivná, říká mi, že jsem dokonalá a ráno mě budí slovy: Helenko moje krásná, dobré ráno... Má mě rád proto, jaká skutečně jsem a nemusela jsem se nijak měnit - to je důvod být šťastnou ženou.

Kromě svého přítele mám rodiče, s nimiž se taktéž všechno zvládá snadněji. Jsem jim vděčná za mnohé, ale nejvíc asi právě za to, že mě milují takovou jaká jsem, a jsou mi oporou v každé životní situaci.

Okruh svých přátel jsem letos poněkud zúžila, ale ani to nevnímám jako něco smutného. Zkrátka jsem ze svého života eliminovala ty, s nimiž jsme zapomněli stejnou řeč, nebo jsme ji nikdy neměli, ale přesto jsme spolu měli nějaký ten kus cesty ujít.

Zbyla spousta veselých, krásných vzpomínek a já raději budu vzpomínat na dny, kdy nám spolu bylo dobře, než dny, kdy jsme zjistili, že už spolu nemáme nic společného a vlastně o sobě nic nevíme. Za to se přeci nikdo zlobit nemůže. Tak to zkrátka je.

Proto vůči nikomu necítím žádnou zášť, a naopak i těm, kteří mají potřebu mě pomlouvat a urážet, přeji jen to nejlepší, protože za sebou mají mnohá neštěstí, úskalí a každý si zaslouží najít klid a být šťastný. To, že to štěstí už nadále nesdílíme spolu, přece nakonec vůbec není důležité. Nenávist nebo zloba nakonec stejně nejvíce ubíjí svého nositele, proto je zbytečné si vůči někomu udržovat negativní myšlenky. :-)

Nemohu zapomenout ani na Herberta. Toho nejvěrnějšího parťáka na světě. Připomněl mi, proč se říká a proč věřím tomu, že pes je nejlepší přítel člověka. Když jsem na něj z pracovních důvodů a jiných povinností měla méně času, chápavě čekal a nezanevřel na mě, ba naopak, o to radostněji mě vítal doma a o to šťastnější byl, když jsme na sebe měli víc času. Je to prostě prďák frajerovič, největší borec v centru Hradce a okolí!

Nemůžu vynechat ani Čtenářský klub. Tento projekt jsem realizovala poté, co ve mne nenápadná otázka zasela semínko, jež klíčilo a vyklíčilo v něco, co dnes skutečně funguje. Každý měsíc se setkáváme, diskutujeme o knihách, přibývá počet aktivních členů a já jsem nadšená, protože to jsou všichni moc milí, báječní lidé, díky nimž se na každé setkání o to víc těším a díky nimž každý měsíc s větší a větší radostí tato setkání organizuji.

A v neposlední řadě...v místní komunitě autorů jsem se dostala až k tomu, že jsem i já považována za začínající autorku, a tak mi vyjde v příštím roce v almanachu povídka. No a i díky tomu jsem byla vyzvána, abych se stala porotkyní v prestižní celostátní literární soutěži.

A to nemluvím o tom, že se mi letos na podzim splnil jeden z životních snů - Paříž...Má zbožňovaná Paříž a místní lidé mě na těch pár dní přijali tím nejkrásnější způsobem. Otevřeli svá srdce, pustili mne do nich a usídlili se v tom mém. Nikdy nezapomenu...

Lepší přístup prospěje především člověku samotnému
Mohla bych vypisovat seznam toho, jak kolik lidí ke mne bylo nespravedlivých, kolik lidí mne nařklo z něčeho, co není pravda, kolik věcí jsem chtěla mít letos hotových a zase jsem je odložila...ale není nakonec vážně lepší myslet pozitivně a místo těch negativ si říct, v čem všem měl člověk vlastně štěstí a co všechno se mu povedlo?
Zkuste to, vážně to stojí za to!

PF 2016
Chtěla bych vám, kteří čtete (více či méně pravidelně) moje články na tomto blogu, do nového roku popřát především hodně lásky, štěstí a zdraví, ale také spoustu dobrých lidí, kteří by vás rokem 2016 provázeli, dobrou náladu a nadhled, spokojenost a to, aby vás neopouštěla víra v dobro v lidech.
Nám všem bych chtěla přát, abychom v příštím roce nesoudili a neodsuzovali druhé, nehodnotili ty, které neznáme, jen podle toho, jak se kde projeví, nebo co se k nám o nich donese. Nezapomínejme, že chodíme pouze ve svých botách a známe svůj život, ne však to, jak se životem šlape těm druhým.
Pozvedám tedy svou (dnes večer již druhou) dvojku bílého a připíjím na vás, na nás, vše dobré a nejvíc toho, co nemůžeme koupit.

Hell

Hledání sebe sama

13. prosince 2015 v 7:10 | Hell |  Téma týdne
Tak to chodí
Co vám pomohlo najít sebe sama? Škola? Práce? Pomoc druhým? Umění? Sport? Každý z nás někdy hledal sám sebe. Snažil se přijít na to, kým vlastně je. To je přirozená součást života. A každý z nás se najde v něčem jiném.
Lidé se mění
To hledání ale nikdy nekončí. Je to celoživotní proces. Nikdo asi nezůstane stejný jako v patnácti, dvaceti, padesáti do konce života. Životní zkušenosti, lidé, kteří nám projdou životem, úspěchy i pády. To všechno ovlivňuje a někdy i mění to, kým jsme.

Když jsem začínala brigádničit v knihkupectví, moje kolegyně (z které se brzy vyklubala kamarádka) od sebe muže odháněla ostrým jazykem, protože nestála o vztah. Naprosto jsem se v ní poznávala. Bývala jsem stejná.

Odříkaného největší krajíc
Chlapa nepotřebuju, nechci, nemám na něj čas. Mám školu, svoje záliby a jsem spokojená. A byla jsem. Opravdu mi nic nechybělo a našla jsem se v single stylu života.

A pak mi vstoupil do života Božský. A všechno změnil. Dnes už si neumím představit, že bych byla bez něj. Neradovala se s ním, nerozčilovala, nedělala si starosti.

Zažili jsme spolu dny naprosto úžasné, dokonalé, ale i horší a smutné. Stál při mně a byl mi oporou, když jsem dělala bakalářské státnice, když maminka bojovala s rakovinou a já se snažila nezbláznit strachy, že ten boj prohraje. Podporuje mě ve škole, raduje se se mnou z pracovních úspěchů i z maličkostí.

2 become 1
S ním jsem našla sama sebe ve chvíli, kdy jsem byla připravená posunout se dál. Jsem šťastná, že mám vedle sebe tak báječného chlapa, kterého si mám důvod vážit a na kterého se můžu spolehnout.

Tatam jsou dny, kdy jsem o existenci lásky měla pochybnosti jako o existenci fenoménu mimozemských civilizací. Právě díky lásce a v lásce jsem našla sama sebe. Tatam jsou dny, kdy jsem toužila cestovat do válečných oblastí na výzkum. Udělat si výlet na Kuňku nebo kouknout spolu na film mi hravě vynahradí celý svět.
Kdo hledá, najde
Jak jsem naznačila v úvodu, každý z nás se najde v něčem jiném. Přála bych každému, aby jeho hledání nebyl běh na dlouhou trať a těm, kteří už vědí, už pochopili, co od života chtějí, co je nejvíc naplňuje, aby tak byli šťastní.

Přeji vám překrásnou třetí, neboli stříbrnou, adventní neděli prožitou, pokud možno, s těmi, které máte rádi…
Hell

Ready for winter time

10. prosince 2015 v 8:09 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle
Zimu na hory
Jak jste na tom se zimou? Abych byla upřímná, mě přímo dojímá zima na horách, ale ve městě mě spíš štve. Je krásné, když padá sníh! Jenže já obvykle na prvním sněhu padám (letos jsem tuto tradici snad konečně zrušila) a ta krása dlouho nevydrží, protože během hodiny je ze sněhové pokrývky šedivo-hnědý, sněhovo-pískovo-slaný mordor, který mi se zvrácenou radostí (to podezření skutečně mám) ničí boty.

Moje verze šťastných Vánoc
A Vánoce? Asi mnohé zklamu, ale ani Vánoce nejsou moje nejmilejší svátky. Loňské jsem strávila maratonem The Walking dead aobligátního Císařova pekaře, Princezny šíleně smutné i ty se zlatem na čele nebo nafrněné jsem nechala ostatním.

Což hodlám udělat i letos. Jen seriál, na který se klepu už teď - jako babka na důchod - je Gotham…a iZombie…a kdybych je náhodou stihla příliš rychle, serialycz mají dostatek munice pro můj záměr.

Ne, nebojuji proti Vánocům. Jen jsem přirozeně v těch svátečních dnech přecitlivělá a přespříliš rozněžnělá (ano, to i přesto, že je až tak nežeru), takže Gotham je prevence slzení u šťastných vánočních konců.

Tradice jsou fajn
Pravdou ale je, že i já mám svoje tradice. Každoročně si na Štědrý den pouštím Ukradené Vánoce Tima Burtona a mezi svátky si čtu Vánoční koledu od Charlese Dickense.

Boty, verze 2.0
Letos jsem ale na ten zimní čas vybavená! Fungl nové kozajdy od maminky už zvesela zajíždím. Verzi 1.0 jsem měla od téže značky a pár let jsem v nich zimu zvládla, takže verze 2.0 byla celkem jasná volba.
Žalud
V čepici sice vypadám jak žalud, ale snad 70% tělesného tepla uniká hlavou…no, tak to radši budu vypadat jak žaloudek, ale bude mi pěkně teplíčko!
Napečeno taky mám
Nerada peču, ale perníčky mě prostě baví! Asi proto, že jich nakonec stejně nejvíc sežeru já sama…

Jedu advent
Spolužačka a kamarádka v jedné osobě je budoucí designérka, tak na mě má asi designérský vliv…a taky vedoucí z práce, s níž jsem byla na vánočních trzích, a která mi ukázala super blbosti, kterými se dá ozdobit adventní věnec. Takže letos i já mám adventní svícen…

Už jen balit
A když už jsme u těch Vánoc, tak i většinu dárků už mám pohromadě! Stačí už jen zabalit, což mě vlastně na těch dárcích baví nejvíc…

Okey, tak jako v Nekonečném příběhu…Pojď si pro mě, Gmóku…totiž zimo!, nebojím se tě!
Hell

O svatých ku*vách

3. prosince 2015 v 19:37 | Hell |  Co se děje?
Nejlepší ženuška
Od několika kamarádů jsem už párkrát slyšela, že bývalé "sociální pracovnice pro styk s veřejností" (ku*vy) jsou nakonec ty nejlepší manželky. Nikdy jsem o tom až tak nepřemýšlela a když, tak spíše v tom smyslu, že jsou zkrátka zkušené v jedné konkrétní oblasti. Ono se to ale vztahuje i k jiným přednostem.


Všechny si za to neberou peníze
Bohužel (?!) neudržuji kontakty s profesionálkami ani s bývalými profesionálkami. Ale zato mám velkou spoustu přátel a známých a mezi nimi už se nějaká ta promiskuitní slečna celkem snadno najde.
Při rozmachu sociálních sítí a toho, jak se dnes většina života některých lidí zaznamenává právě na tam (včetně fotodokumentace), nemusím ani dlouho přemýšlet a hledat, kde bych takový příklad našla.

Žít na prázdné koule
Jedna moje známá (z celkem pochopitelný důvodů nebudu jmenovat ani blíže určovat její totožnost) se po několik let držela hesel jako: "Na morálku s*át a pořádně si za*ukat," nebo "Když do pekla, tak na pořádným koni," či "Hodné holky přijdou do nebe, zlobivé tam, kam chtějí." Podle toho taky vypadal její životní styl a prezentace sebe sama.

Její profil na sociální síti denně těšil (především mužské) facebookfriends a followers jejími lascivními fotografiemi, v nichž vystavovala svou největší přednost - déčka v push-upce -, a jinými sexuálně více či méně laděnými příspěvky. Ani Vánoce nepřála druhým veselé, klidné, šťastné, bohaté, ale jednoduše sexy. (No, není nad to být originální…)

Během jedné party se blíže intimně seznámit hned s několika chlapci a muži znamenalo "užívat si života naplno". (Na její obranu: s tímto otevřeným - pozor, neplést s roztaženým! - způsobem života stihla během tří let jen něco kolem třiceti různých (ne)náhodných známostí.)

Z dračice světice
Když dnes vidím její příspěvky o pravé lásce a spokojenosti se současným mužem, fotografie domácích koláčků, domácího chleba, domácí svíčkové, domácí pohody, musím se usmívat. Je to to nejlepší, co ji mohlo potkat a je to jedině dobře. (Jestli se po čase neprojeví pozůstatky promiskuitního životního stylu v podobě žloutenky nebo AIDS, začnu věřit i na zázraky.) Pokaždé si ale vzpomenu na onu větu, tak dobře známou od kamarádů: "Nejlepší manželky jsou bejvalý ku*vy."

Zamést řádně nejdřív před svým prahem
Jak je vidět, něco se v praxi opravdu projeví jako pravdivé. A vlastně je to hezké, když se nad tím zamyslíte. Každá živelná pohroma, pardon žena, se nechá zkrotit. Jen by si tedy měla nechat soudy ostatních pro sebe, protože někdo, kdo má místo přirození trhací kalendář, vypadá dost směšně, když někomu káže o morálce (…a může žít jinak rok nebo deset let…)

Hell
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se