Život bez kouzel

22. listopadu 2015 v 11:01 | Hell |  Téma týdne
Jedno kouzlo
Jaké to musí být ve světě Harryho Pottera? Když se vážně zamyslím nad tím, jaké by to bylo žít ve světě brýlatého studenta čar a kouzel, napadá mě jedno slovo. Závist.

Žiju v (více či méně) normálním světě, kde do školy jezdím běžným linkovým autobusem a ne expresním vlakem z nástupiště 9 a ¾, a myslím, že se s tím dá docela dobře žít. V kampusu nepotkávám skorobezhlavé duchy a ani mě nezdržují mluvící obrazy. Vlastně si ani nic z toho moc neumím představit. Tudíž bez toho celkem v klidu funguju. Ale jednu jedinou věc vážně závidím. Protože jsem si neochvějně jistá, že bych si s ní (alespoň částečně) usnadnila život. Obraceč času.

24/7/28, 30, 31/12
24 hodin, sedm dní v týdnu, 28 - 31 dní v měsíci, dvanáct měsíců v roce je málo. Přála bych si mít čas a energii na školu, na všechny brigády, co mám, na svoje závazky (Čtenářský klub, Herbie, Recenze knih), na pana Božského i na přátele a bezstarostné tlachání s nimi u kafíčka kdykoliv si někdo vzpomene.


Bohužel, na všechno mi ten čas nestačí (někdy potřebuju taky spát a někdy mi není zrovna nejlíp a někdy zkrátka chci mít čas jen sama pro sebe). Což znamená, že musím hodně plánovat a rozhodovat se, co je pro mě kdy důležitější.


Kouzelné slovo VOLBA
Teď jsem hodně poslouchala, jak je všechno věc volby. A jak to má každý člověk takové, jaké si to udělá. V tom případě, když si tak poskládám věci, na které reálně čas mám, pak mi zkrátka nezbývá na ta bezstarostná kafíčka.

Do školy chodit musím, protože u nás se docela bazíruje na docházce (alespoň u většiny studentů, nejste-li V.I.P.), pokud ji chci dodělat, což musím. Jenže musím chodit i do práce. Škola a práce je zkrátka jasná. Když to propočítám hodinově, jedná se teď +/- o nějakých 70 hodin týdně, které strávím školou a prací.
Herberta šidit nemůžu, nechci a nebudu (kvůli nikomu!). Je to možná jenom pes, ale pro mě je stejně důležitý, jako bych měla dítě. A kdybych si pořídila dítě, budou mi taky kamarádi vyčítat, že mu můžu plácnout na zadek čistou plínu, do postýlky hodit flašku s mlíkem a jít si sednout na kafíčko? Asi ne…

No a nakonec pan Božský, který je časově velmi vytížený a teď se vidět je skoro zázrak. Mám ráda své kamarády a když to jde, hrozně ráda je vidím. Ale nikdy je nebudu upřednostňovat před svou rodinou nebo partnerem.

Moje volby jsou jasné
Z toho mi tak vyplývá, že když už mám nějaký volný čas, tak ho zkrátka věnuju Herbovi, nebo panu Božskému, když se nám zadaří sladit naše harmonogramy praskající ve švech, a s kamarády si můžu napsat v chatu těsně předtím, než jdu spát. Protože u nich mi stačí, že vím, že jsou v pořádku a mají se fajn - fyzický kontakt s nimi není nezbytnou součástí našeho vztahu (alespoň pro mě ne).

Je však zajímavé, že jsou kamarádi, kteří to naprosto respektují a z jejich strany cítím podporu. Už třeba v tom, že se za mnou zastaví v práci, protože je jim jasné, že jsem občas taky unavená nebo si prostě napíšeme v tom zmíněném chatu.

A pak jsou kamarádi, kteří se rozhodnout, že se mnou chtějí jít na kafe za každou cenu. Bez ohledu na to, jestli jsem či nejsem unavená, jestli mám či nemám jiné plány, jestli mám či nemám náladu.

Kamarádi jsou důležití, ale ne na prvním místě
Na jednu stranu je to milé, je hezké, že se mnou chtějí svůj volný čas strávit. Ale ne za cenu toho, že mi budou vyčítat, že si nejsem schopná udělat víc času i já, že v podstatě nejsem schopná a ochotná se podřídit jejich rozhodnutí.

Mám své kamarády ráda a vždy pro mne byli velmi důležití. A jsou pro mne důležití i nadále. Ale nejsou ze všeho nejdůležitější. Určitě je neodstřihávám ze svého života. Ale priority mám dnes postavené jinak. Mám nějaké povinnosti a mám někoho, s kým svůj čas chci trávit víc, když můžu.

Je zajímavé, že se svou nejlepší kamarádkou Deniskou, která bydlí sotva 8 minut ode mě, se vidíme přibližně jednou za dva měsíce a ta mi nic nevyčítá. Možná proto, že na rozdíl od těch vyčítačů má i ona dvě práce, psa a snoubence, takže chápe, že když má čas a náladu ona, nemusím to tak mít i já a naopak.

Ber nebo neber
Moc bych si přála mít obraceč času. Mít možnost obohatit svůj život o tohle jedno jediné kouzlo. Vážně bych si přála vídat všechny ty, které mám ráda, daleko víc. Jenže žijeme ve světě bez kouzel, v němž je pro mě čas nepřítelem. Není to trvalý stav, do roka by to mohlo pominout, ale po tu dobu si říkám, že ti, kdo jsou opravdu kamarádi, zůstanou a podpoří mě, kdo ne, bude vyčítat a může jít zas o dům dál.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izí Izí | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 14:56 | Reagovat

Jsem teda docela ráda, že nežiju ve světě Harryho :D A s tou prácí to mám stejně, tak Tě docela lituji, že jsi (jako já) bez volného času :D

2 Hell Hell | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 15:12 | Reagovat

[1]: Jo, přesně...Bradavice ani Příčná ulice nejsou zrovna moje topka :-D
Mně nakonec ani tak nevadí mít minimum volného času (aspoň nikdy nezažiju, co je to nuda), jako spíš to, že mi lidi vyčítají, že si ho na ně neudělám, když si zrovna písknou. Taky máš takové kolem sebe? Kteří to ve výsledku ještě otočí tak, že se nad ně povyšuješ? Já se z toho prostě nemůžu vzpamatovat. Připadá mi to, jako vyčítat těžkému diabetikovi, že si nedá čokoládový dort, protože jsi ho připravila a tvrdit, že je to věc volby...Prostě psycho...

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 15:37 | Reagovat

S volným časem je to na prd, já osobně makám hlavně hodně v létě, takže i když jsou prázdniny, já skoro žádné nemám... Obraceč by se hodil. :-)

4 Hell Hell | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 18:10 | Reagovat

[3]: Tohle zná snad každý, kdo někdy opravdu makal. :-) Až někdo obraceč času zkonstruuje, bude to trhák! ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)