První dny nekouření

2. listopadu 2015 v 9:32 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle
Nebylo tak zle
V pátek ráno jsem se rozhodla, že večer předtím jsem měla svou poslední cigaretu. Od pátku jsem nekouřila a popravdě, čekala jsem, že to bude horší…Ovšem raději neříkám "hop", dokud jsem se k překážce ještě pořádně ani nedostala, natož abych ji přeskočila…

První den
Pátek byl ten den, kdy mi entuziasmus prýštil ze všech pórů a při pomyšlení na cigaretu se mi vybavilo ranní vstávání a dojem uzených plic. Tedy nebylo tak těžké odolávat pokušení. A jen tak pro jistotu jsem odpoledne strávila v knihovně…a večer s přípravou do školy a horkou čokoládou...

Nemám ráda Murphyho zákony
Protože v sobotu bylo venku přímo kouzelně, rozhodla jsem se, že den ani omylem nehodlám strávit doma u učení, a tak jsme vyrazili s Herbem na procházku. Dokud jsme se pohybovali převážně tam, kde snad lišky dávají dobrou noc, užívala jsem si sluníčka, barev, vůně podzimu a toho nadšení, které vyzařoval Herbie.

První nepříjemná chvilka přišla, když jsme míjeli skupinku lidí, kteří si pravděpodobně odběhli ven na cigaretu. Byla to jen setina vteřiny, kdy mě napadlo, že bych si zapálila. Ale vybavila jsem si, jaké to je, když jsem venku, absorbuju čerstvý vzduch a pak si zakouřím - nic moc, obvykle mi ta cigareta tak v půlce vážně moc nechutnala.

Moment, kdy jsem netušila, jestli se smát, nebo lamentovat přišel o chvíli později. Šli jsme okolo zimáku, a tak jsme si šli sednout na zpívající schody. Jen jsme tam došli, na lavičce ležela ona. Krabička ještě nerozdělaných Camelek. To už jsem neustála a začala té krabičce nadávat: "Teď?! Jako fakt?! To si snad ze mě děláte p*del?!" Kolemjdoucí asi nabyli dojmu, a já se jim ani nedivím, že nejsem psychicky asi moc v pořádku a že bude lepší rychle se vzdálit.

Nicméně jsem se sebrala, krabičku nechala tam, kde se válela, a odešla s tím, že ji nebudu nosit domů, abych cestou nepodlehla a no…upřímně - u nás doma se kouří - nebudu tedy nosit krabičku domů, abych se ještě více vystavovala pokušení.

Důležité je být zaměstnaný
V neděli jsem si tak intenzivně užívala nedělního klidu (a pak práce do školy), že mě ani nenapadlo, že bych si dala kuřpauzu.

A nenechat se vytočit
Myslím, že tou velkou překážkou bude chvíle, až mě Někdo řádně naštve…No a taky až si půjdu sednout do Centrálu…To bude teprve zkouška té vůle, kterou postrádám.

Přeji vám krásné pondělí!
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se