Nekouřím a plány dotahuji do konce

9. listopadu 2015 v 7:00 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle
Změna je život
Před deseti dny jsem se rozhodla zbavit svého zlozvyku - cigaret. Kromě toho, že se zatím docela slušně držím, dokonce ani zběsile nežeru tak, jak jsem se obávala, že budu, když se vzdám kouření, měním věci, o kterých jsem doposud jen mluvila. Vlastně stejně jako o tom, že přestanu kouřit.
Neodkládám to
Od svých prvních dní na vysoké jsem si vtloukala do hlavy, jak si žádné referáty a žádné úkoly nenechám na poslední chvíli. Jak to vypadalo ve skutečnosti? Noc před odevzdáním jsem ještě dopisovala bakalářku.

Lale, přednášející, jejíž jméno zní podobně jako značka babského alkoholu a které neustále (nevědomky) přejmenovávám na název onoho alkoholu, proto raději jen Lale (soudě dle toho, že o ní všichni mluví jako o Lale, což je křestní jméno, snadno vyslovitelné, bude nás víc), nám vždy na úvodní hodině každého svého kurzu klade na srdce, že když máme hodinu jednou za 14 dní, máme si práci rozvrhnout do těch dvou týdnů tak, abychom summary, které máme odevzdávat vždy den před seminářem/přednáškou, nepsali v den deadlinu. Celý loňský rok a začátek letošního semestru jsem dopisovala své summary těsně před tím, než jsem je odevzdala.

Asi jsem s jedním zlozvykem odložila i další - odkládání věcí na později -, protože mám ještě víc jak týden čas a už na svých úkolech pracuji. Yes!


Nemluvím, konám
Dlouho jsem mluvila (nebo nad tím často přemýšlela) o tom, že si koupím čipové hodinky do bazénu a budu chodit pravidelně plavat. Ne proto, že bych chtěla zhubnout (jestli někdo tvrdí, že se plaváním hubne, v životě neviděl velryby), ale proto, že je to příjemná forma relaxace a třeba by mi to mohlo pomoct od časté bolesti zad způsobené sezením nad knihami a prací.

Když říkám "dlouho", pak nemluvím o časovém úseku několika týdnů či měsíců, nýbrž rozmezí asi tří, možná čtyř let! Minulý čtvrtek mi ten nápad opět padl na mysl. Když jsem v pátek večer jela z práce, pořád mě držel a něco mě nutilo to konečně dotáhnout do konce. V sobotu jsem byla pevně rozhodnutá, že už mě nic neodradí. Bohužel. Bazén byl uzavřen pro veřejnost. Obvykle bych ten nápad zase založila ke zbytku těch věcí, které jsem kdy chtěla udělat, ale nebyla vhodná příležitost. Tentokrát ne.

Jakmile byl v neděli plavecký bazén otevřen, naběhla jsem k pokladně a už jsem hlásila své nacionále pracovnici za vyleštěným plexisklem.

Hned jsem samozřejmě musela své nově získané čipovky zajet, takže jsem si dala deset bazénů (a přemýšlela, jestli se už zadýchávám míň, než před týdnem a něco) a čtvrthodinku v páře. A zbytek neděle jsem strávila zpracováváním svého nadšení, že jsem něco vážně dotáhla do konce.

Nemám čas
Asi právě proto, že se teď soustředím víc na věci, které jsem dřív dělala napůl, rady a nápady držela v mysli, ale nerealizovala je, nemám tolik příležitostí k tomu, abych myslela na to, že bych si dala kuřpauzu.

Že by nakonec přestat vážně bylo jednodušší, než jsem doufala? Že by svítalo na lepší časy? :-)

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se