Indonésie a informace

6. listopadu 2015 v 22:26 | Hell |  Co se děje?
Začalo to článkem
spolužačka sdílela na sociální síti článek o tom, proč nás nezajímá, že v současnosti Indonésii sužují požáry. Její komentář, k tomuto sdíleném článku, který byl ve smyslu: Jestli to opravdu nikoho nezajímá, mě nutil zamyslet se nad touto problematikou.

Ten pravý problém
Ani v nejmenším mě nenapadlo, že by to myslela nějak útočně. Ani moje reakce nebyla snahou vyvolat hádku, byť tak možná mohla být někým chápána. Konkrétně mi jde o úplně jiný problém.

Co se změní, když nás to bude zajímat?
Samozřejmě vůbec nejsem proti šíření informací takového druhu, ba naopak - informovanost lidí kvituji. Ovšem někdy už jsem trochu unavená z té polovičaté iniciativy.

Ať se to týká vlastně čehokoliv, jakéhokoliv tématu - požáru v Indonésii, lovkyně, která nemá úctu vůči zabitým zvířatům a na fotkách s mršinami se usmívá, jako dítě pod vánočním stromkem, nebo migrační vlny - to, co je problémem není (ne)informovanost, nad níž bychom se měli pozastavovat, ale následek.


Dostanu-li informaci, která mě motivuje k činu, pak je to super a měla by se rozšiřovat a sdílet a mělo by se podporovat vědění o ní. Dostane-li se ke mně ale informace, kterou můžu tak akorát poslat dál mezi lidi, kteří jsou na tom stejně jako já - nemají prostředky, ze své pozice nemají jak by s ní jinak naložili, než ji poslali zase dál, pak to vede k tomu, že si následně parta lidí může popovídat o tom, jak je něco špatného, ale to je tak celé.

Informace a informace
Problém s požáry jsem zasadila ke konkrétnímu příkladu (prostě ráda pracuji s konkrétními příklady) povodní v ČR. Postavím-li vedle sebe povodně v ČR a požár v Indonésii, pak povodně jsou pro mě informace s daleko větší váhou, protože vždycky půjdu a minimálně se přihlásím k dobrovolníkům, kteří jezdí pomáhat do zasažených oblastí. Je to konkrétní reakce na konkrétní problém. Jako jednotlivec toho taky moc nedokážu, ale i kdyby se zapsalo 150 dobrovolníků z celé republiky a nakonec se jich reálně zapojilo jen 50, je to znát.

Schválně jsem spolužačku vyzvala, aby mi řekla, co konkrétního můžeme udělat pro Indonésii. Ani ona nepředpokládá, že bychom se mohli všichni sebrat a odjet hasit, ale možnost pomoci vidí v tom, že bychom nekupovali výrobky s palmovým olejem, který je jedním z příčin požárů.

Skvělý! Ta myšlenka je super! A já bych ji brala všemi deseti (už jen proto, že palmový olej je opravdu levný hnus, který nejenže devastuje přírodu, ale i konzumenta - nás všechny!), ale do jaké míry je realizovatelná?


Přesvědčte lidi
Vezměte si, jak dlouho se u nás jedlo pečivo světlé mouky. Jaký boom přišel s celozrnným. Jak dlouho trvalo, než většina aspoň ochutnala tmavé pečivo, když na něj tedy rovnou nepřešla. Jak je to finančně - obyčejná houska stojí 1,50 Kč celozrnná cca 4 Kč. Nehledě k tomu, že i tmavé pečivo se šidí a všichni jsme asi slyšeli, jak se do bílé mouky v pekárnách jen přimíchává barvivo. Co je na tom pravdy, nevím, a o tom polemizovat nechci. Ale pečivo je produkt - ať už z bílé nebo celozrnné mouky, který je snadný na přípravu a všechny suroviny jsou v našem prostředí dostupné, tudíž se nemusí dovážet. A zde se dostávám k dalšímu, velmi zásadnímu problému, který tu máme.

Česko alias popelnice Evropy
Už o tom bylo napsáno desítky, stovky, ba možná tisíce článků, natočen obdobný počet reportáží a nic. Porovnejte si složení Nutelly nebo kečupu, koupených v ČR a třeba v Německu (příklad vypůjčený z blogu Tomáše Samka).

U nás mnohdy dokonce dražší produkty mají katastrofální složení. To, co by jinde na světě, nepozřeli lidé ani zadarmo, se u nás prodává za draho. A dokud to bude takhle fungovat i nadále, pak je to nejen náš velký problém, ale tím pádem nemůžme realizovat ani nápad mé spolužačky. Jestliže si nemohou lidé koupit to, nač mají chuť, aniž by to obsahovalo palmový olej, přičemž cena by byla srovnatelná, dál to kupovat budou.

Nula od nuly pojde
Současná situace v Indonésii je ekologická katastrofa a mělo by se o ní vědět, ale jestliže nemáme možnost s tím něco udělat, pak je to jen problém, o němž můžeme teoreticky polemizovat v kavárně či večer u piva, ale v čem jsme nakonec lepší než ti, kteří možná něco zaslechli, ale vlastně se nad tím ani tolik nepozastavují, nebo jim to je opravdu jedno?


Informace a činy
A co když je jim vážně jedno, co se děje v Indonésii, protože se ve volném čase věnují dobrovolnictví ve svém regionu? A nezbývá jim proto čas na řešení věcí, které nemohou změnit?
Asi všem (minimálně těm narozeným počátkem devadesátých let) utkvěl v paměti slogan "Důkaz místo slibů"... Můžeme se rozčilovat, můžeme se hroutit kvůli vážným informacím ze světa, ale mnohem víc uděláme, když se zamyslíme nad tím, co můžeme udělat a děláme tam, kde k tomu máme příležitost. A pokud zbyde čas a energie na tu polemiku o celosvětových problémech, není to nic proti ničemu. :-)

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se