Srpen 2015

Multikulturalismus je krásná utopie

28. srpna 2015 v 19:02 | Hell |  Co se děje?

Multikulturalismus je krásná utopie

V posledních týdnech se všechna média zaměřila na reportáže související s imigranty, uprchlíky, běženci. Ať tyto osoby nazýváme jakkoliv, jedno mají společné - strach. Strach pravděpodobně mají sami migranti, nicméně já mám na mysli spíše strach obyvatel zemí, do kterých mají namířeno, kterými "jen" prochází.

Bylo by krásné, kdybychom byli schopní žít všichni ve společném míru vedle sebe, v jedné zemi. Bohužel, já si myslím, že multikulturalismus je jen další utopický koncept. Jako myšlenka se mi moc líbí a upřímně bych si přála, kdyby fungoval, ale v praxi je to nemožné. Už jen proto, že lidé už z principu nejsou a nedokážou být natolik tolerantní, aby se vzájemně respektovali a aby se vytvořila ve společnosti taková pravidla, která by vyhovovala všem navzdory kulturním rozdílům.

Dalším problémem, který vidím v českém prostoru, je polarizace národa. Stačí si vzpomenout na ne až tak dávnou volbu prezidenta. Když se mělo volit mezi tím a oním, jako kdyby se lidé zbláznili! I přátelé se mezi sebou hádali, lidé se vzájemně uráželi, napadali. Kdo stojí na straně jednoho, nemůže logicky stát na straně druhé a možnost dialogu padá.
Tuto situaci ještě zdatně přiživují média, jimž jde o koláče sledovanosti a počty prodaných výtisků.

Na extremismus se v této zemi odpovídá extremismem. To ale přece není cesta, kterou bychom měli jít. To přece není možnost, jak můžeme fungovat. Jak vůbec můžeme pomáhat druhým, když nejsme schopni vést dialog ani jako občané jednoho státu, jako lidé, kteří mají tolik kulturně společného, společný jazyk, společné zvyky a namísto toho se označujeme za vlastizrádce a xenofoby? Jak můžeme najít správnou cestu pomoci, když nejsme schopni respektovat ani sami sebe s odlišnými názory a většina lidí vážně tíhne k extremistickým postojům?

Mě moji kamarádi, kteří mě znají několik let, prohlásili za člověka s fašounským smýšlením, protože jsem prohlásila, že si nemyslím, že by migrace byla dobré řešení, že nepomůžete hladovějícímu tím, že mu dáte rohlík, ale tím, že ho naučíte pěstovat pšenici, že se mi nelíbí zvýhodňování žádné skupiny.

Osobně se pokládám za člověka stojícího tak nějak na pomezí. Chci a myslím si, že už jen z čistě lidského hlediska musíme pomáhat druhým. Ale odpusťte, ne za cenu sebedestrukce. Je to obyčejná logika, která mě k takovému postoji vede. Každé české dítě, které se narodí, je již zadlužené několik set tisíc. Kde se tedy berou finance na pomoc imigrantům? Na české nemocné děti se sbírají víčka od PET lahví a najednou jsou miliardy na pomoc imigrantům? To je jako mít rodinu a své dítě krmit chlebem a sousedově synkovi podstrojovat denně svíčkovou. Možná přízemní přirovnání, ale takhle je onu současnou situaci možné vnímat.
Samozřejmě, že se mezi lidmi šíří řada tzv. hoaxů, mediálně podporovaná panika, ale jestliže se dnes lidé bojí toho, co přijde, jestliže opravdu žijí ve strachu z budoucnosti, z toho, co bude, pak to je podle mého úsudku jen forma sebedestrukce, o které mluvím.

A že český sociální systém má sklony k pozitivní diskriminaci, o tom se už přesvědčil každý, kdo má trochu reálných zkušeností, ne jen informace vyčtené z knih. Na druhé straně ano - média šíří paniku a spousta podstatných informací zanikne pod hromadou palcových titulků. A tato neinformovanost je jedním z důvodů, které podněcují v lidech strach a obavy. Nicméně…Knihy jsou ovlivněné tím, jaký názor zastává ten, kdo je píše a pokud jde o média, trpím permanentní nauzeou, protože v České republice neexistují ani jedny jediné noviny, jediný zpravodajský server nebo snad televizní zpravodajství, jež by se dalo označit za seriózní. Ano, jistě objektivita je iluze, jíž nelze dosáhnout, ale pokud čtete Britské listy nebo Parlamentní listy, jste na tom ve výsledku stejně. Na extremismus NELZE odpovídat extremismem!

Nechci se nikoho dotknout, nikoho neobviňuju z vlastizrady ani z xenofobie, ale jednu věc si neodpustím - má-li Milan Kohout reprezentovat vědeckou obec, pak se stydím i za svůj diplom.

Co mohu říci závěrem? Jak zakončit tento povzdech nad nešťastnou a velmi vyhrocenou situací? Snad jen apelovat na vás (i na sebe samotnou), abychom nesbírali jen kusé informace, nečtěme jen palcové titulky, nevěřme hoaxům, ale zároveň netvrďme o každé informaci, která se nám nelíbí, že je to hoax, neopakujme jako ovce názory druhých, ale vytvořme si svůj vlastní. A respektujme, že jiní mají jiný názor, snažme se vést dialog, ne se hned urážet a označovat za fašouny, xenofoby a vlastizrádce.

Nestíhám, ale miluju to!

17. srpna 2015 v 13:43 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle
Nestíhám a nestačím
Tak jsem si myslela, že si poslední prázdniny užiju ještě jako studentka. Budu sledovat kulturní akce a zpravovat vás o nich, budu pravidelně přispívat na téma týdne…Bohužel a bohudík, člověk míní - však to znáte. Hned zezačátku jsem měla práce nad hlavu, za což jsem ráda, protože mě obě mé práce baví. Jak brigádničení v knihkupectví, kde coby milovnice knih v podstatě relaxuji při povídání si o knihách a rozšiřuji si obzory při vyhledávání knih, které zákazníci shání, tak i (nebo spíš vlastně hlavně) moje druhé působiště. Od června pracuji v pardubické reklamce, kde si nemůžu vynachválit své šéfy i kolegu - všichni jsou tam tak ochotní a od mých nadřízených by se leckdo mohl učit, co to je pozitivní motivace zaměstnanců! Kdo to má taky tak, jistě chápe, ostatním mohu říct jen toliko, že je to víc, než by si člověk v dnešní době mohl přát.
Nastoupila jsem do Spinda jako amatér bez zkušeností a o to víc mě těší, že mi v práci věří, podporují, a dokonce jsou s mými dosavadními výsledky natolik spokojeni, že mi zajistili kurz copywritingu, abychom mohli tuto službu prezentovat jako skutečně profi.

A to je dnes, když vás obvykle bez praxe nikam nechtějí, vážně zázrak.
Jen teď poněkud bojuji s časem. Práce mě vážně baví, takže jí věnuji dost času, k tomu výzkum na diplomovou práci, snažím se pravidelně posílat své recenze na knihy, Herbie, a tak už moc času nezbývá na to ostatní. Pomalu se dostávám do bodu, kdy nevím, kde mi hlava stojí. Ale víte co, je to vážně super! Každý týden mi sice uteče jako dva dny, ale asi jsem nikdy nebyla spokojenější sama se sebou.
Konečně už chápu všechny ty články o tom, jak je pro člověka uspokojivé, když dělá práci, která ho baví a vnitřně naplňuje. Pravdou ale je, že jsem tak trochu pohrk, takže - jak jsem si už vyzkoušela - se neobejdu bez pečlivě naplánovaného harmonogramu. Vřele doporučuji, vážně. Ne vždycky to vyjde, ale je super, když máte alespoň nějakou - nežli vůbec žádnou - představu, kdy máte co dělat a hlavně (!!!) kdy si máte udělat čas pro sebe, jinak by se člověk zbláznil, nebo vyhořel... Takže pohodový večer s dobrou knihou a miskou oliv je hotový balzám.
Takové "poloprázdniny" jsem si ale přece jen udělala…měla jsem (jako už tradičně každé léto) úraz, tentokrát nohy, takže jsem si měsíc poležela doma. Pro Spindo šlo pracovat od stolu, takže jsem nezahálela, ale jinak jsem tuhle svou verzi prázdnin strávila v posteli u filmů a seriálů (Doporučuji Zlobu - královnu černé magie s Angelinou Jolie a seriál iZombie).
Až na tu drobnou "recidivu" s úrazem tak docházím k závěru, že tato rubrika je nazvaná "…tak trochu lifestyle" a já jsem nadšená, že mým životním stylem je v poslední době práce, která mě baví.
Pokusím se však nezahálet ani zde. Právě připravuji rozhovor s hradeckou spisovatelkou Zuzkou Hlouškovou a věřte, že je na co se těšit!
Mějte se fajn,
Hell
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)