Červenec 2015

Smrad (nejen) v MHD

17. července 2015 v 11:04 | Hell |  Co se děje?

Vážně může v dnešní době ještě někdo smrdět?!

Většina lidí se na léto vždycky těší. Já mezi ně nepatřím. Sluníčko mě sice nabíjí pozitivní energií, ale vysoké teploty nejsou nic pro mě. K tomu komáři, omezení dopravy a nejrůznějších provozů z důvodu letních prázdnin. A smrad. Většina lidí má prostě příšerné hygienické návyky, pokud nějaké mají. Všichni se potíme a nikdo nevoníme po fialkách. Chápu, že jsou lidé, kteří se potí více, nebo mají agresivnější pot, ale snad o tom vědí a v dnešní době je nepřeberné množství možností, jak se vyhnout tomu, aby smrděli na metr daleko a obtěžovali tak své okolí.

Co je opravdu adrenalinovým raušem, to jsou jízdy MHD! Proboha, lidi, jestli se sami vážně necítíte, což bych i pochopila, protože čichové buňky se celkem rychle přizpůsobí vnějším vlivů, tedy i smradu, tak se zeptejte někoho blízkého, jestli nejste nepříjemně cítit. Fakt je to dost nepříjemný a možná se budete divit, ale někteří lidé mají citlivější čich a mohlo by se docela snadno stát, že vás někdo během delší jízdy městskou hromadnou dopravou prostě pozvrací.

Díky,
Hell

Jiný druh

14. července 2015 v 10:58 | Hell |  Můj život s Božským

Jiný druh

Poslední dobou mě tak napadá, jestli to, co je "božské", je také vhodné pro nás obyčejné smrtelníky. Samozřejmě, že je to "božské", protože si svého pana Božského každá žena tak trochu idealizuje. I když opadne zamilovanost a růžové brýle jsou zpátky v šuplíku u stahovacího prádla a sexy korzetu s nepohodlnými kosticemi, stejně se všechny snažíme ty své muže vnímat trochu lepší, než mnohdy ve skutečnosti jsou. Snad je to naivní, ale já myslím, že je to vlastně hezké, když se snažíte v tom, koho milujete, vidět spíš to lepší, než na něm vyhledávat nedostatky a chyby. Když se totiž ty misky vah změní a už si málokdy řeknete, jak je váš protějšek báječný, protože tohle a tamto, je to začátek konce.
Je to jako tenká hranice mezi udržováním sebe sama v iluzi a láskou. Balancování na téhle hranici může být nebezpečné a hlavně dost bolestivé. Zejména když se iluze začnou rozplývat. Otázkou ale také je, jestli se vytrácí opar zaslepenosti, nebo jde jen o momentální stav, kdy i ten, s kým chcete sdílet svůj život, vás dohání k šílenství něčím, co dělá, nebo naopak nedělá. Znáte to - muži se občas diví, proč jsou ženy věčně naštvané, vždyť přece nic neudělali...A na to známe jasnou odpověď: No právě!

Nakonec ani tak nezáleží na tom, jestli pan Božský je vážně božský, zkrátka muži a ženy asi nikdy nebudou tak docela chápat jeden druhého...Můj pan Božský mi onehdy řekl, že chápu věci po svém. Jak jinak. Zkrátka jsme jiný druh. A i když je to občas k zešílení, tak je to vlastně svým způsobem dokonalé.

Vztahy jsou svým způsobem vždycky komplikované. No a některé ještě komplikovanější. Ale i když jsem naštvaná, zklamaná, uražená, tak vím, že jsem z těch, která si vždycky zvolí tu horší cestu. Kdyby ne, stejně bych šílela - scházel by mi adrenalin z balancování na ostří nože.

Hell
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)