Jeden den v cizím těle

7. června 2015 v 7:06 | Hell |  Téma týdne

Jeden den v cizím těle

Překvapilo by mne, kdyby se našel alespoň jediný člověk, kterého nikdy v životě nenapadlo, že by chtěl být někým nebo něčím jiným, než je. Já chtěla být princeznou, pak mě docela dlouho držela představa, že budu rocková hvězda; popravdě, ten životní styl bych zvládla, ale ony ty rockové hvězdy buď fakt musí něco umět, nebo musí mít zvlášť dobré kontakty a já nemám ani jedno, takže moje vystoupení zase ocení jen sprchový závěs a žínka. Také jsem věřila v kariéru uznávané antropoložky. Neustále jsem si něco plánovala, chtěla být lepší, než jsem, chtěla mít lepší život.


Až jsem se jednoho dne pozastavila sama nad svou vlastní chamtivostí. Pořád jsem si říkala, že nemám tohle a tamto a že chci víc. Ale co bych chtěla ještě víc?! Mám rodiče, kteří mě podporují ve všem, co dělám. Mám báječného chlapa, který mě má rád a dokazuje mi to dost často na to, abych se chtěla nakopat do zadku, když si uvědomím, že zase dělám zbytečné scény. Mám úžasného psa, který mě sice občas přivádí k šílenství, ale taky je to nevyčerpatelný zdroj energie. Mám kolem sebe vážně dost přátel, kterým na mně záleží, za což bych měla být a jsem opravdu vděčná, protože jsou lidi, kteří nemají tak dobré kamarády. Splnila jsem si takový menší sen a brigádničím v knihkupectví, kde mám skvělé kolegyňky. Školu zvládám víceméně bez větších obtíží nato, že se nešprtám tak, jak jsem si vždycky myslela, že musím. Od tohoto měsíce jsem začla pracovat v reklamě, což je obor, který mě zajímá, baví a se svým vzděláním bych tam mohla i zakotvit. Stala se ze mě stálá recenzentka knih pro zlínský zpravodaj. Vedu svůj čtenářský klub v Hradci Králové, který jsem založila a i když zatím nemám výsledky, jaké bych si přála, tak i těch pár lidí, kteří se zapojují jsou úžasná odměna za úsilí s klubem spojené. V neposlední řadě jsem spokojená s tím, jak vypadám. Na světě není tolik šťastných lidí!
Samozřejmě, když bych se na to podívala očima pesimisty, najdu ve všech těch důvodech k radosti řadu nedostatků, na které bych si mohla stěžovat, ale proč?! To může každý...

Vsadila bych botky, že kdybych mohla být jeden den v těle třeba Karla Gotta, budu mít tisíc důvodů ke štěstí a stejný počet argumentů, proč není snadné a nejšťastnější být právě Karlem Gottem.

Ono to totiž není ani tak o tom, kým jsme a jestli být někým jiným, ale o tom, jestli chceme a dokážeme být šťastní s tím, co máme. Tuším, že to byla Oprah Winfrey, která řekla cosi ve smyslu, že ten, kdo počítá, co všechno má, bude mít vždycky všeho dostatek, ale ten, kdo počítá, co nemá, nikdy nebude mít dost. Známe to všichni - vždycky může být lépe, ale taky daleko hůř!

Co tedy závěrem? Vykašleme se na to, co mají ostatní a my ne. Raději zkusme vidět, v čem je naše vlastní štěstí.

Hell
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)