Životní poslání

15. března 2015 v 16:55 | Hell |  Téma týdne

Životní poslání

Životní poslání je něco, čím si jsou někteří (ti šťastnější, řekla bych) jistí už od malička, jiní to své najdou v průběhu života a další (ti méně šťastní) ho hledají celý život.

Popravdě patřím - doufám, že jen zatím - mezi ty hledače. Od dětství jsem měla velké sny, které jsem často zaměňovala právě se svým posláním. Chěla jsem zachraňovat "svět" jako pracovnice nějaké neziskové organizace, pak jsem přešla k tomu, že budu zachraňovat ohrožené děti jako přítel dětí UNICEF, následně jsem měla představu, že mým životním posláním je zpříjemňovat lidem život formou toho, co napíšu jako novinářka a posléze spisovatelka, hlasatelka v rádiu, moderátorka televizního zpravodajství. Asi na rok jsem přestala jíst maso, abych ušetřila zvířata, která bych normálně snědla, což byla naprostá hloupost nejen proto, že jsem si přivodila zdravotní obtíže, přestože jsem měla pocit, že bílkoviny a minerály z masa nahrazuji tak, jak by se mělo, ale protože to, jestli si dám či nedám 3x v týdnu maso opravdu nemá vliv na jeho produkci.
Když jsem nastoupila na vysokou, tak jsem byla přesvědčená, že jako sociální antropoložka dělající terénní výzkumy přijdu s nějakým převratným objevem. Ne, že bych byla typ člověka, který něco začne a v půlce ho to přestane bavit, takže nic nedotáhne do konce. Spíš je to tak, že se velmi často nadchnu a do všeho jdu po hlavě a až po čase mi dojdou všechny okolnosti, zastavím se, zamyslím se, zvážím své nadání, kvality, možnosti a dojdu k závěru, že tenhle krajíc je příliš silný a mohla bych se jím taky zadusit.


A tak teď vlastně ani nehledám, spíš beru vše, co mi vstoupí do života jako šance. Něco nového zkusit, něco začít, stát se něčeho součástí. Někdy je to šlápnutí vedle, jindy pěkně horká polívka, u níž je třeba počkat, až malinko vystydne, ale v zásadě jsou to všechno zkušenosti. I chyby, které dělám (a že jich dělám sakra dost) se snažím pokládat za empirii, z níž se pro příště mohu poučit, popřípadě se z chyb mohu poučit. I když některé opakuji ne dvakrát, ale raději čtyřikrát či pětkrát - jen tak pro jistotu.

Ať tak či tak, život je neustálé hledání sebe sama a svého poslání a ty chyby, o nichž jsem mluvila, děláme všichni. Patří k životu úplně stejně jako spousta dalších věcí, událostí, které bychom raději vypustili. A pokud mohu mluvit sama za sebe, pak nelituji ničeho, co jsem v životě udělala, zkusila, podělala, protože v ten moment jsem věřila tomu, že to je správné rozhodnutí a vždycky jsem se snažila dělat vše dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a toho by nikdo neměl litovat, i když se to nakonec ukáže jako chyba. Třeba i díky tomu člověk nakonec najde to, co je tím jeho životním posláním.
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se