Ještě mě napadlo

1. března 2015 v 18:15 | Hell |  Téma týdne
Prakticky pokaždé, když slyším, jak někdo začíná promluvu slovy "Ještě mě napadlo", vybaví se mi poručík v ošklivém baloňáku a s doutníkem v ruce. Když se po těch slovech ještě na moment odmlčí, v duchu se umívám. Ne, že bych se vysmívala dotyčnému, s nímž hovořím! To mě jen na mikrovteřinu ovládne nostalgie a během té nepatrné chvíle se vrátím do dětství: a je neděle něco okolo šesté večer, já už jsem vykoupaná v pyžamku s dětským motivem, vrtím se v křesle u televize, tlačím nějakou večeři a zaujatě sleduji toho prošedivělého divného chlápka s líným basetem, jak zase dostal dalšího darebáka svými lišáckými otázkami, z nichž dobrou třetinu pokládá při nuceném odchodu a ještě se u toho zamyšleně drbe ve vlasech.

Zkrátka poručík Colombo asi nenechal ve své době nikoho jen tak projít kolem obrazovky. Ono vlastně všechny ty seriály z devadesátých let, jejichž reprízy dnes sleduji spíš s posměškem a ptám se sama sebe, co jsem na tom tak milovala, nějak ztratily to kouzlo, které měly před lety. Ať už je to BH 90210, Melrose place, Doktorka Quinnová, Vražedné pobřeží, Pobřežní hlídka, Helena a její chlapci (jo, s tím jsem si vůbec užívala...zvlášť ty hloupé vtipy ve škole), Xena, Tarzan, Hercules, Tak jde čas, Divoký anděl - všechno se řešilo o přestávkách ve škole...Dodnes si pamatuji, že "Je právě tolik, kolik je, protože začíná váš oblíbený televizní pořad", "Tak jako písek v přesýpacích hodinách ubíhají dny našich životů...", "Cambio dolor por liberetad" a víkend na chalupě u mé nejlepší kamarádky, kde jsme si my dvě (asi největší fešandy ve třídě: ona hubeňoučká, samá ruka, samá noha a s velkým nosem, já oplácaňoučká, s rovnátky a brýlemi) udělaly něco jako talentovou soutěž MISS, kde jedna byla vždy soutěžící, druhá porotkyní, soutěžící zpívala na playback písničky z Divokého anděla a naprosto překvapivě porotu přesvědčila o tom, že si zaslouží vyhrát první místo.

Když na to tak vzpomínám, napadá mě, že ty seriály vůbec neztratily své kouzlo. Ty seriály se totiž vůbec nijak nezměnily. To my...my jsme se změnily. Nějak přestáváme věřit na bájné hrdiny a princezny bojovnice, na Popelky a jejich variace a na ty novodobé hrdiny, kteří vždy najdou a potrestají zločince a darebáky. Místo toho věříme na účty, které je třeba každý měsíc platit, práci, která nám poctivě zajistí peníze, lásku, s kterou jsou občas trochu jiné starosti než v telenovelách...A pokud jde o NAŠE talentové soutěže MISS...od té doby, co jsme si vzájemně gratulovaly k vítězství uplynulo hodně vody v řece. Z mojí nejlepší kamarádky je dnes jedna z nejkrásnějších ženských, jaké jsem v životě potkala, a ten její frňák jí celý život závidím, což dobře ví a často jsme si říkaly, jak by bylo fajn, kdyby mi aspoň půlku mohla dát. Já jsem se taky nějak vylízala, a tak už asi nemáme takovou potřebu mít na sobě aspoň chvíli šerpu z toaletního papíru popsanou fixem.

Co k tomu dodat...no, vlastně...Ještě mě napadlo: nějak hrozně rychle jsme všichni dospěli...
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 1. března 2015 v 18:23 | Reagovat

skvělý článek :-) miluju dnešní seriály ale nic se nevyrovná Fresh Prince kdy to byl hit mého mládí :-D

2 Mersmerize Mersmerize | Web | 1. března 2015 v 18:24 | Reagovat

Vždycky když si vzpomenu na seriály svého mládí, musím si vzpomenout i na babičku, která vždycky s nadšením sledovala jak Colomba, tak snad i všechny ty argentinské telenovely (od divokého anděla až po Rosalindu:D). Mám na tohle období jen hezké vzpomínky a je fakt, že čas utíká hrozně rychle...

3 Hell Hell | E-mail | Web | 1. března 2015 v 18:57 | Reagovat

Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se