Co bude dál?

29. března 2015 v 9:36 | Hell |  Téma týdne

Co bude dál?

Chtěla jsem začít psát, že jsem vždycky byla člověk, který předem plánuje, přemýšlí o budoucnosti, ví, co bude následovat, ale došlo mi, že by to vlastně nebyla pravda. Spíše taktizuji, než že bych měla skutečný strategický plán pro život. Jinými slovy: Vím přesně, co bude zítra, možná sestavím plán toho, co bude celý týden, ale co bude za měsíc, nebo za rok, o tom nemám nejmenší zdání. Jsem jako holubí pírko. Nevím, kam mě vítr zanese.


Když tak o tom přemýšlím, tak je to možná lepší. Asi jinak žít neumím. Většina dopředu plánovaných věcí stejně vždycky na něčem ztroskotala, a tak se raději držím těch krátkodobých cílů a plánů. Pravdou také je, že můžete jen těžko plánovat, co bude dál, v budoucnosti, když jste jako já a žijete přítomností. Snažím se užít si každý den, jako by zítřek neměl přijít. Když přijde šance, využiji ji, nenechám si ji utéct. Neznamená to, že bych vůbec nepřemýšlela o vážných věcech, ale vím, jaká jsem, kdo jsem a nemyslím, že bych za deset dvacet let byla naprosto někým úplně jiným.Vidím to jako Paul Ricoeur - něco v člověku se přizpůsobuje, ale jedna jeho část zůstává neměnná.

Proč se vlastně lidé tolik snaží plánovat, vědět, co bude dál? Proč chodíme ke kartářkám a jiným věštkyním, aby nám poodhalily, co nás čeká? Nejsem sice fanynkou překvapení, ale na druhou stranu - jestli mě čekají těžké chvíle, proč se tím stresovat půl roku předem a čekat, kdy to konečně nastane? Nebo naopak, jestliže mě čeká štěstí, není nesmysl denně vstávat s tím, tak kdy už to přijde, kdy už budu šťastná? Co když nakonec přehlédnete obyčejné štěstí nesmyslným očekáváním nějakého gigantického?


Nejhůř zní otázka "Co bude dál?", když si ji pokládáte v souvislosti s vaším partnerem. Netvrdím, že mě nenapadá a že bych si nepřála vědět víc, ale na druhou stranu si říkám, že si o to víc, když nevím, musím užívat každého možné chvíle s tím, koho miluji. Ono totiž, když se "Co bude dál?" začne vyskytovat častěji, než myšlenky na to, jak je vám s vaším partnerem dobře, i přes těžké dny, i přes malé hádky, a jak si zkrátka chcete celou svou osobností vychutnat každou chvíli s ním, pak je předzvěstí toho, že dál už možná nic není.

Jak jste z mých článků už asi pochopili, jsem fatalistka. Na náhodu nevěřím, zato jsem přesvědčená o moci osudu. Co se má stát, to se zkrátka stane a s tím, s kým se máme setkat, nebo s ním být, tak s ním se setkáme, budeme, i kdybychom měli obejít půl světa. A proto není důležité vědět, co bude dál. A proto to i přes svou zvědavost nechci znát. A proto neplánuji budoucnost dál, než do příští neděle.

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se