To je život...v Jesličkách Josefa Tejkla

21. února 2015 v 21:44 | Hell |  Kultura

To je život

Byla středa večer a v doprovodu své velmi blízké kamarádky jsem opět dorazila do svého oblíbeného divadla - do Jesliček v Hradci Králové. Na programu byla mikrotragikomedie To je život na motivy rakouského satirika J. Hoffmanna o složitosti vztahu umělce a jeho manželky, která dříve bývala také jeho múzou. V tomto případě se režie mistrně chopil Jan Dvořák, v hlavních a současně jediných rolích se představila mladinká, velice talentovaná Lucie Voňková, která se navzdory svému věku ujala role manželky, která již rezignovala, velmi zdařile a na jevišti působila opravdu přirozeně. Mně osobně velmi zaujal její procítěný, avšak nijak přehnaný projev ve scéně, kdy se zcela otevřeně svěřuje svému lékaři. Druhou, ovšem nikoli druhotnou, hlavní roli si střihl Jarek Plesar, u něhož by se možná dalo předpokládat, že už má nějakou tu životní zkušenost za sebou a pracuje s ní přece jen trochu jiným způsobem, nežli mládí, tudíž zde bych si dovolila tvrdit, že jeho vyzrálost a talent mu pomohly při každé replice ovládnout jeviště i hlediště.
V řadách diváků se ozvala kritika na kouření na jevišti a zazněl názor, že to úplně kazilo celý umělecký zážitek. Tento názor nesdílím, ba právě naopak tvrdím, že to umělecký dojem a přesvědčivost obou herců jen podtrhlo.

I přesto, že šlo o takovou mikrohru, její téma bylo natolik silné, že jsme s kamarádkou (a jistě nejen my) uvítaly kratičkou pauzu, která byla zvolena i z technických důvodů - aby se mohlo jeviště uzpůsobit dalším částem představení.

Následoval přednes velkého talentu, Karla Peška. Karel si zvolil Michaela Bulgakova "O prospěšnosti alkoholismu", kapitolu 3. Egyptská mumie. Publikum zaujal, jeho přednes byl precizní, vtipný, intonačně i dramaticky velmi dobře zvládnutý, škoda, že kapitola třetí není delší...Jsem přesvědčená, že o Karlovi ještě bude slyšet, a to nejen v souvislosti s Jesličkami.

Poslední částí představení byla kratší dramatizace Domu na zbourání od T. Williamse, kde se opět představili jen dva herci: Jaroslav Pokorný a Tereza Mičiaková. A i v tomto případě jsem nebyla ani trochu zklamaná. Oba byli přirození, přesvědčiví, opravdu velmi příjemný zážitek. Vlastně ne! Trochu zklamaná jsem byla. Tereza si (v roli) odložila na zem hodně zralý banán a stále okolo něj tak nebezpečným způsobem poskakovala, přešlapovala a kroužila, že jsem čekala, kdy na něj šlápne, ovšem ona ho nakonec zcela obyčejně zvedla a v rámci role snědla. Ovšem toto nelze vytýkat ani režii, ani hercům, nýbrž pouze autorovi.

Takže i tentokrát jsem odcházela z představení nadšená, vlastně jako vždy. Už to tak nějak pokládám za jesličkový standard, ale ani přesto mě nadšení neopouští, ba právě naopak! Už nyní se těším na příští představení, kterým je premiéra Kostlivce v silonkách již v pondělí 23.2. od 19:30 v režii Josefa Jana Kopeckého!
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se