Peklo-ráj: 2 v 1

1. února 2015 v 6:01 | Hell |  Můj život s Božským
Líbil se mi. Už dlouho. Ale i přesto, když to mezi námi začalo, nečekala jsem, že to bude mít delší trvání, než pár tajných schůzek. Ne proto, že je o tolik starší a že bychom si snad neměli brzy co říct, což se vážně nemůže stát, ale spíš proto, že po pár schůzkách jsem všechny své známosti vždycky končila (nebo jsem se chovala tak, že je končil ten, kdo právě seděl na druhé straně stolu). Tentokrát jsem se ale zmýlila...

Už to mezi námi trvá rok a půl. Prvních pár týdnů jsem vzdorovala tomu, abych si připustila, že jsem se vážně zamilovala tak, jako nikdy dřív. A teď, po osmnácti měsících plných polibků, vášně, slz, stýskání, něhy - zkrátka všech emocí a jejich vyjádření, které k lásce patří, si jen dnes a denně uvědomuji, že jsem do Něho stále zamilovaná, jako na začátku, ba dokonce - jestli je to vůbec ještě možné - se občas přistihnu, že jsem se do Něho zamilovala znovu/ještě o něco víc a to dokonce i přesto, že už mi spadly pověstné růžové brýle a jsou věci, které mě na Něm rozčilují.

Je to nejkomplikovanější vztah, jaký jsem kdy s kým udržovala. Ale vůbec si nedovedu představit, že bych Ho ztratila. Patří a vždycky už bude patřit do mého života. Změnil mě a mnohé naučil. Kromě toho, že je má láska, je i přítelem, kterému se můžu s čímkoliv svěřit, je mi oporou v těžkých chvílích a životních či státních závěrečných zkouškách. Cítím se s Ním v bezpečí, vždycky mě umí rozesmát, uklidnit, ale i motivovat. Podporuje mě dokonce i v tom, čemu sám nerozumí/nechce rozumět nebo s čím nesouhlasí - řekne mi, že se mu to nelíbí, ale přesto mě podpoří, protože ví, že mně na tom záleží, je to pro mě důležité.

O lásce jsem přečetla desítky, snad možná i stovky knih, viděla přibližně stejný počet filmů a zpívala si neméně písní. Na ten ze všech možných stran přetřásaný cit jsem ale nevěřila. Umění je jedna věc, reálné emoce druhá. A pak přišel On a všechny moje racionální teorie, kterým jsem věřila, nakopal do zadku. Nemůžu říct, že už dnes vím, oč tu běží - to asi nikdo z nás -, ale něco vím jistě: láska není iluze, může potkat i toho nejzatrpklejšího a nejsarkastičtějšího pesimistu; může trvat hodinu či rok, nebo celý život, ale to vůbec nezmenšuje hodnotu; má tisíce podob; ubližuje a uzdravuje, bolí i hladí. A On je ta moje...stravující, vášnivá, někdy trpká, ale taková, za kterou stojí bojovat. Pokud někoho takového máte, nebo potkáte, pak nedbejte překážek (ty vždycky budou) a jděte do toho! Kdosi kdysi pronesl cosi o tom, že jen taková láska, která je vykoupena slzami a strastmi, je skutečná a taková, které si nakonec doopravdy vážíme - myslím, že na tom něco vážně je. A můj život s Božským, často vybojované a ukořistěné chvíle, to může jen potvrdit.

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se