Dva týdny do začátku letního semestru...

17. února 2015 v 22:16 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle

Dva týdny do začátku letního semestru...

Ještě na bakalářském jsem se nemohla dočkat, nyní jsem typickou studentkou a konec flákání (oficiálně známého jako studijní volno po splnění všech zkoušek a zápočtů ve zkouškové období) mě děsí! Takže si těch 14 dní chci pekelně užít!!! V letním semestru mě čeká téměř dvojnásobný počet předmětů, než v zimáku, tudíž o zábavě budu asi snít ty dvě vteřiny před usnutím nad skripty...
Vzhledem k tomu, že domácí med, tuna citrónu, teplé fusky ve spojení s pravidelnou (a poctivou) konzumací Ditustatu přemohli mou chřipku z dovozu za víkend, od pondělí funguji opět na svých obvyklých 110 %!

V pondělí jsem den začala typickou ranní hodinovou procházkou s
Prďákem Frajerovičem, známým ve zdejších krajinách pod zcela všedním jménem Herbert, následovala bohatá snídaně po vyčerpávající fyzické ranní fyzické aktivitě, dále proces zženštění: umýt, učesat, namalovat nový obličej na ksicht (detaily tohoto bolestivého a místy chemicky poměrně riskantního zákroku raději vynechám), vybrat vhodné ošacení: jednoznačně šaty, neboť jsem se rozhodla, že kalhoty budu nosit pouze v nejzazších případech, neboť sukně je pravým vyjádřením ženskosti...aspoň pokud není unisexová. A už si mě vyzvedával můj Božský na (resp. "ve", ale "na" zní líp) svém stříbrném oři a vyrazili jsme směr Pardubice, kam jsem potřebovala vrátit knihy do univerzitní knihovny. Protože mu neříkám "Božský" jen náhodou, ale protože skutečně je, dostala jsem svou nejzamilovanější čokoládu: Višňovou Studentskou pečeť, kterou jsem samozřejmě musela hned otevřít, což nebyl nejrozumnější nápad, neboť jsem v ten moment nevěděla jistě, koho miluju víc - jestli tu sladkost, nebo svého obdarovatele (ale pšššt).

Pan Božský si potřeboval něco zařídit, tak jsem zatím čekala v autě. Za normálních okolností mi to vůbec nevadí a jsem ráda za každou minutu čekání navíc, jelikož mám s sebou takřka pokaždé knihu a od těch se lze jen těžko odtrhnout, jsou-li dobré. To je právě ono. Tentokrát jsem s sebou neměla zrovna nic převratného - zklamání ve formě Bestiáře, a tak se dostavil moment nudy, jenž zachránil foťák v mobilu, a tak už i já mám trapnou duckface fotku v autě (už i na FB, jen místo trapného popisu v autíčku mám ještě trapnější vysvětlení, které patrně není třeba rozebírat)...a pár dalších!

Protože je Božský božský, při návratu zpět do nejkrásnějšího města v republice (No jistě že tím míním Hradec Králové, jaké asi jiné město?!) mě vysadil u další knihovny, kde jsem našla nový poklad. Tak trochu úžasní od Dawn Frenchové. Alespoň doufám, že to bude poklad, neboť po přečtení první strany jsem se přistihla, jak se usmívám a tiše šeptám: "No ty jo!"

Dnešní, tedy úterní ráno jsem - jak jinak - strávila s Prďákem venku. Vzhledem k tomu, že se konečně naučil pořádně aportovat (no, až na to odevzdávání kořisti...na tom ještě musíme zapracovat), je naší nejoblíbenější činností házení tenisáku, nejlépe přes alespoň metr vysoké překážky. A dnes se ukázal jako charakter. Před místními městskými ochránci pořádku poslouchal ani ne na slovo, ale na luskutí a aniž bych musela cokoliv říkat, přesně věděl, co po něm chci.
Během dopoledne jsme stihli ještě poklidit, připravit oběd a uklidit tu nejzáhadnější věc na světě: kabelku, vníž jsem našla již druhý poklad tohoto týdne - ztracenou náušnici.
Odpoledne jsem si naordinovala dvě hodinky rozmazlování, takže manikúra a Zoufalky...
Večer už snad konečně dočtu tu zpropadenou slátaninu prezentovanou pod názvem Bestiář...nebo víte co? Budu podvádět! Těch pár stránek zkrátka přeskočím a vrhnu se raději na trochu toho humoru v Tak trochu úžasní.

A protože jsem mluvila o užívání si posledních volných dnů, zítra jedu s Božským na výlet do Brna...Takže s sebou bestofku Bryana Adamse (ta se mu cestou do Německa moooc zalíbila) a soundtrack k Hříšňáku. To abych ho zase mohla oslňovat, ve které scéně je ta a ta píseň a on se mohl zase zeptat, kolikrát jsem ten film viděla...Taky nesmím zapomenout nějakou tu knihu - dostatečně zábavnou, ale ne příliš těžkou (už takhle má kabelka váží snad tunu)...no, to se uvidí ráno, každopádně Bestiář to jistě nebude...

Doufám, že se stihneme vrátit včas - od 19:30 mám rezervovaná místa v Jesličkách na představení TO JE ŽIVOT!

Ve čtvrtek ráno mě čeká setkání (snad po roce) s kamarádkou, která po státnicích odfrčela do Anglie, a odpoledne světlo na konci tunelu: posezení u kávy v ateliéru s dokonalým výhledem a Jarkem Plesarem. V pátek ráno pro změnu rendez vous s bývalou kolegyňkou z práce. Zatím si nechávám ty dva dny částečně volné, abych měla kam natlačit Božského, případně další zájemce o mou potřeštěnou společnost.

Víkend vidím v duchu dohánění restů (úklid, škola - musím ještě doladit rozvrh a chtělo by to přečíst pár knih na diplomku, připravuji recenze na nějaké knihy), sledování seriálů - musím=strašně moc chci konečně dokoukat 2 broke girls - a dlooouhých procházek s Prďákem. Taky bych si mohla jít zaplavat...Jé a znovu otevřeli jeden příjemný nekuřácký bar, tak by to chtělo zkontrolovat nápojový lístek!

Tak...a teď jen doufám, že se nic nepo - ehm - změní, když to mám tak pěkně naplánované...

Mimochodem: Tímto jsem chtěla naznačit, že další článek se objeví patrně o víkendu...a určitě bude o čem psát!

Tak se zatím mějte, já si jdu užívat každou volnou minutu ze zbývajícího studijního volna!

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)