Hlavně neplánovat...

27. září 2014 v 22:55 | Hell |  Hellena...tak trochu lifestyle

To si zas příště něco naplánuju...
Když mi v půlce července odjel pan Božský na dovolenou, tak jsem byla přesvědčená, jak se zaměřím na všechno, co jsem si naplánovala a nějak to flákala - diplomka, památky a zajímavá místa v Hradci a okolí a především, že se konečně začnu věnovat zase pořádně tomuto blogu. Jak vidíte, neklaplo to...Konec prakticky celou druhou polovinu července jsem strávila v práci a při těch 14 hodinových směnách opravdu nezbývalo na nic jiného čas...no a hlavně tedy ani síly. No a když jsem v práci skončila, tak jsem si pořídila někoho, kdo mi teď zabírá prakticky 24/7.

Tímto vám chci představit svou největší lásku, svůj poklad, svoje miminko...
Toto je Herbert!

1. 8. 2014 v 10:00 jsem si ho adoptovala v útulku v Chrudimi. Je to kříženec australského ovčáka a nejenom, že jemu a jeho osmi bratříčkům a sestřičkám různě ukupíroval nějaký šmejd ocásky, ale pak je všechny nacpal do pytle a pohodil u silnice.
Ani po těch téměř dvou měsících, co mi Herbie okupuje postel, tiše chrápe do ucha a pusinkami přeje dobré ráno, nejsem schopná si říct ono známé pravdivé klišé "všechno zlé je pro něco dobré". Sice nebýt toho dobytka, co se ke štěňátkům takhle zachoval, neměla bych doma toho nejlepšího chlapa na světě, ale vzhledem k tomu, že Herberta noc co noc budím z nočních můr a když si představím ty hrůzy, co se mu staly, doufám, že nějaké ty boží mlýny přece jen existují...

Abych vám Herberta trochu víc představila...Když jsem si ho přivezla, vážil 1,8 kg a dneska už má pěkných 7 kg. Má se čile k světu, strašně rád baští - miluje ovoce a zeleninu, zvláště pak to, co zrovna jím já -, trošku chrápe, pouští prdíky a když má pocit, že má v MOJÍ posteli málo prostoru, tak se vůbec nestresuje a lehne si na mě. Miluje dlouhé procházky v přírodě, tvaroh s vajíčkem a ovesnými vločkami a na všechno musí mít poslední slovo. Je tvrdohlavej jako bejk, urážlivej, náladovej, ale umí se krásně radovat a když má někoho rád a vidí ho po delší době, tak se s ním musí řádně přivítat. Kouká na televizi - nejvíc ho baví prima zoom, Jak jsem poznal vaší matku a Přátelé. Štve ho, když si ho nevšímám, takže když si čtu, tak dlouho vymrzuje, dokud nezačnu číst nahlas, když pracuju na pc, tak si zkrátka lehne na klávesnici, když něco vypisuju, leze mi na klín.
Třeba při zápisu do prvního ročníku navazujícího magisterského studia jsem ho musela uplácet piškotama, aby nenadával, neskákal po mně jak po trampolíně, ale nechal mě alespoň vyplnit (když už ne příliš čitelně) všechna ta potvrzení a prohlášení...

I přesto, že je to zlobidlo, tak si každého hned získá. Třeba naše studijní referentka se ním nejenom pomazlila, ale chtěla ho se mnou zapsat do ročníku a už mu dokonce dala i přezdívku "Můj zlobivý student" (...vůbec mi to nepřipomíná, že jsem hned v prvním týdnu na bakalářském schytala přezdívku od vyučujícího...), v mém oblíbeném baru smí být s barmanem za barem a nejen že se mnou smí chodit do knihovny, ale je tam vždycky hezky přivítán.

Pan Božský tvrdí, že má mimořádně inteligentní pohled a já jsem hrdá maminka, takže pro mě je to ten nejchytřejší, nejkouzelnější a nejbožejší pes na světě.

Jen kvůli němu teď trochu zapomínám na blog, diplomku, všechna svá předsevzetí, nezbývá mi dost energie na noční život a dlouhé hodiny strávené s knihami...zato mám ale xkrát za den důvod se od srdce smát, radovat a uvědomit si, že následujících roky nebudu mít ani jeden den pocit, že jsem sama a že není nikdo, kdo by mě měl rád, protože Herbie mě patrně zbožňuje úplně stejně, jako já jeho - jsme rodina, jsme parťáci, jsme nejlepší přátelé...jsme už navždycky na všechno spolu.

Mějte se krásně a omluvte, že se tu toho moc neděje, pokusím se to napravit...:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se