Píšu ti...

13. června 2014 v 10:28 | Hell |  Téma týdne
Píšu ti...
Už rok mám rozepsaný dopis pro svou drahou twinnie. Jednou za čas do něj připíši, co se zrovna děje, co je nového. Vždycky jsem psávala dlouhé dopisy, ale tenhle už nemá moc daleko k tomu, abych jej nechala svázat a poslala jako novelu.
Z našeho pravidelného psaní se stal tak trochu běh na hodně dlouhou trať. Ale i tak...kdo z vás ještě dnes - v době emailu, facebooku, twitteru a při dalších jednodušších a bezplatných možnostech - stále píše dopisy ručně? Já si myslím, že to má takové kouzlo, které prostě do emailu nenatlučete. Takže raději budu rok psát dopis, ale budu vědět, že adresátku potěší mé plnícím perem psané řádky, autentické ilustrace a na poslední chvíli vepsané poznámky po okrajích (v kterých aby se prase vyznalo!)...

Píšu ti...
...co mě tíží často ve zprávě, protože se mi o tom těžko mluví...když se na mě podívá, i po těch měsících se mi podlamují kolena a ztrácím řeč. Každá chvíle je vzácnost a sobecky si ji nechci kazit dohadováním, vysvětlováním, pruděním...
A píšu ti, když jsem smutná, veselá, šťastná, když je mi dobře, když se mi stýská...

Píšu ti...
...protože se vidíme tak málo, že si nemůžeme všechno říct. A s tím, kdo je součástí mého života, ho chci sdílet...a stejně tak chci vědět vše, oč se se mnou i dotyčný chce podělit. No a tak nějak funguje přátelství na dálku.

Rodina, přátelé, partner...vždycky je komu psát, ať se chcete podělit o svou radost nebo se svěřit, že máte trápení...A nejen že je komu psát, ale každý má někoho, kdo stojí o to, aby jste mu napsali...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se