Květen 2014

Víme, ale nekončíme

1. května 2014 v 15:14 | Hell |  Téma týdne
Kdysi jsem četla (možná slyšela - což ovšem není podstatné), že dobrým začátkem při řešení problému je, když ho dokážeme pojmenovat. U závislostí to tak snadné nebude. Všichni dobře víme, co znamená závislost. Ale nemyslím, že by bylo tolik lidí, kteří se dokáží své závislosti jen tak zbavit. Respektive takových, kteří nejen že najdou sílu k tomu, aby se svou závislostí zatočili, ale takových, kteří si skutečně uvědomí, že se jí chtějí zbavit. Ono totiž "být na něčem/někom závislý" současně znamená, že vlastně nějakou svou částí (a u každého je míra asi různá) chceme být závislí. Ať už pro to máme jakýkoliv důvod.

Šťastný je člověk ten, který se nikdy nestal na ničem závislým. Mám ale dojem, že to se snad může podařit jen buddhistům, u nichž je to snad jedna ze základních zásad. Dokonce jsem slyšela výpověď nějakého buddhisty, který to vysvětluje tak, že správný buddhista nemůže být na ničem závislý, ať už jsou to jakékoliv drogy, alkohol nebo cokoliv, protože jejich duše je volná a závislosti ji svazují.

Být o něco větší pokrytec, patrně bych se tu teď začala rozplývat nad tím, jak těm šťastným lidem závidím. Nezávidím, protože vím, že si za své závislosti mohu sama. Kdybych se jich skutečně chtěla zbavit, udělala bych to. Kdybych skutečně našla důvod, který by mě zcela přesvědčil, přestala bych kouřit, ale zatím se nic takového neobjevilo, a proto se své cigarety (alespoň v nejbližší době) nevzdám. Stejně tak je to s kávou - tu mi ovšem prozatím lékaři naopak doporučují -, takže těch litrů kávy týdně se také prozatím nehodlám vzdávat.

Závislosti na něm - na člověku, o němž bych při troše dobré vůle snad i mohla říct, že je to můj partner - bych se jednou svou částí chtěla zbavit, protože vím, že to je špatně (my dva - kompletně všechno), ale moje mnohem silnější část mi to zkrátka nedovolí (a vymýšlí za mě důvody, proč náš vztah není tak zvrácený). Nebo prostě nechci? A snažím se sama před sebou obhajovat tím, že jsem závislá na lásce, na čemž přece nemůže být nic tak špatného? Že je to určitě bezpečnější, než třeba heroin...i když vím, že není - i láska může zničit vaši osobnost (nebo zabít), stejně jako heroin a podobné "lahůdky"...
Je to věc racionality a iraconality. A také relevance.
Když se racionálně zamyslíte nad kteroukoliv závislostí, pak vždy dojdete k závěru: ano, je třeba s tím skoncovat, protože to s sebou nese ta a ta rizika a protože bla, bla, bla...Avšak co si budeme nalhávat - na závislosti není nic racionálního, naopak nás mnohdy řídí zcela iracionální motivy. A ty zpravidla mívají mnohem větší váhu, než ony racionální poznatky. A zde narážíme na již zmíněnou relevanci. Ono je totiž relevantní, do jaké míry se necháme ovládnout svými iracionálními motivy, protože naše racionální uvažování v souvislosti se závislostí bývá v mnoha případech naprosto irelevantní.


Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)