Orchidej

25. února 2014 v 7:15 | Hell |  Povídky, básně
Má krásná orchidej je snad tím vinna
začla kvést ve stejnou chvíli,
kdy tvé polibky padaly mi do klína
jak skutečné, jak vášnivé jen byly

Když poprvé jsi zlomil můj srdeční sval,
mou víru nalomil jsi právě v základech
i mou orchidej zabolelo, jak jsi klidně lhal,
jak mýlila jsem se ve svých odhadech

Měla jsem tehdy nechat její květy umřít
a nás ponechat krásné historii jen
ale ne - raději bych ji nechala se udřít
jen aby skutečností stal se můj sen

Kvetla...kvetla a já věřila v nás i v ní
byla symbolem nás dvou
Teď však usychá a já mlčky s ní
že jsem chtěla být jen tvou

To já, jen já jsem ta vinná
a nikdo mě toho břemene nezbaví
snad měla jsem být jiná
jenže být jako ostatní mě nebaví

Tak zůstávám tu sama opět stát
Na mém nebi zapomíná slunce vyjít
Kde sílu teď mám jenom brát
Když mám chuť spíš do pekla už jít

Tvé nesplněné sliby ve spánku mě tíží
jak pohled na mou orchidej
Dřív zvládla bych to málem bez obtíží
Ptám se...Ne...neodpovídej...!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se