Když se jedny dveře zavřou, jsou nějaké další?

19. února 2014 v 2:51 | Hell |  Můj život s Božským
Od dětství slýcháme, že se nemáme příliš trápit, když něco končí, protože když se jedny dveře zavřou, otevřou se další. Na to, co zůstává za zavřenými dveřmi, bychom si měli uchovat jen ty hezké vzpomínky a z bolesti, která s většinou konců přichází, bychom si měli vzít to nejlepší, poučit se pro příště a tak dále...Jenže někdy (nebo spíš obvykle) nám tohle všechno zní jako fráze, protože míváme pocit, že se dostáváme na dno. Ti nejbližší se i v tuto chvíli snaží ukázat nám to pověstné světlo na konci tunelu a přesvědčují nás o tom, že být na dně není tak zlé, protože se máme od čeho odrazit.

Když se na tím zamyslíte, zní to vlastně docela logicky. Jenže ve chvíli, kdy máte pocit, že se vám život rozpadá pod rukama, logika jde stranou. Přes den je ještě jakž takž možné nepropadat panice, protože každý máme své povinnosti nebo možnost alespoň přežívat - práci, školu, rodinu a přátele. Ale během osamělých nocí, když všichni spí a ruch města utichá, kdy vám dělá společnost jen zoufalství, strach, tíseň a ta prokletá samota, která by se snad dala i nahmatat, vkrádá se naprosto iracionální pocit, že není úniku. Není cesty zpět a dveře, které by se měly otevřit, jsou olověné a jištěné třemi bezpečnostními zámky, od nichž nemáte klíče.

Dokola si pokládáme ty otázky, na něž nám nikdo neodpoví: Co mám dělat? Co bude dál? Jak se mi to mohlo stát? Proč se to stalo právě mně? Kdy jsem dovolila, aby se mi tohle stalo? - a samozřejme nesmím zapomenout - Co jsem udělala špatně?

Každý potřebuje určitou dobu na to, aby truchlil, smutnil, trpěl, zapomněl, svou záležitost uzavřel, odložil a šel dál. Ta doba je u každého různá. A ve chvíli, kdy to období přejde, zdají se nám odpovědi na ty otázky snadné. Nebo alespoň jasnější.

Ale kde se v nás bere ta síla, která nám umožní jít zase dál, někam se posunout? A není množství sil, které nám zbývají na další neúspěchy, karamboly, krize a osobní katastrofy omezené? A co počet dveří, které se nám mohou ještě otevřít? Není i ten limitovaný? A co když nám dojde veškerá vůle dřív, než otevřeme konečně ty správné dveře? Existují vůbec správné dveře? A jsou pro každého nějaké?

Kolikrát člověk může opravdu milovat? Tak skutečně, nesobecky, že by skočil před letící kulku, aby milované osobě zachránil život. Kdosi mi řekl, že je to jen věc stavu mysli. Někdo jiný mi naopak odpověděl, že se to může stát maximálně jednou za život a to ještě musí mít člověk víc štěstí než rozumu. Pokud je to stav mysli, nemám moc šťastné vyhlídky. A pokud máme opravdu šanci potkat pravou lásku jen jednou, pak jsou mé vyhlídky do budoucnosti ještě smutnější. Moje správné dveře se zabouchly. Patrně právě proto, že nebyly naše, ale moje. Takže...Co mám teď dělat? Jak se mi to mohlo stát? Co bude dál? Kde jsem udělala chybu? ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 22. února 2014 v 0:31 | Reagovat

Pěkné (i když smutné) zamyšlení...:-)

Napadá mě toto - obrátit tu lásku, kterou člověk cítil/cítí a pro kterou by i zemřel (a nebyla opětovaná), na sebe. A říci si - co by v mé situaci udělal člověk, který miluje sám sebe? Možná, že je něco pravdy na tom, že druzí nám dají pouze tolik lásky a pozornosti, kolik jsme my schopni dát sami sobě.
Myslím si, že počet potencionálních nových dveří závisí na nás - na tom, zda svým přístupem necháme ty nové dveře "vzniknout", zda si je doslova přivoláme.
Stejně tak je to s tou silou. Jak se říká - někdy musíme spadnout na samé dno, abychom se mohli odrazit. Síla v nás je vždycky, jde jen o to nechat jí prostor a občas zakoušet to, co nechceme (např. to, co nás bolí), abychom věděli, co doopravdy chceme...

2 HellenaF HellenaF | E-mail | Web | 22. února 2014 v 0:36 | Reagovat

[1]: Díky za názor :-) Něco na tom jistě je...

3 Danek Danek | 15. června 2016 v 9:51 | Reagovat

Kompletní řešení  pro posuvné brány od výrobce Roger Technology:

http://www.probrany.cz/roger-kompletni-reseni-pro-brany/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se