Leden 2014

Město, ve kterém žijeme - výstava fotografií

22. ledna 2014 v 20:00 | Hell |  Kultura
Mám pro Vás ještě jednu pozvánku na výstavu.
Hradecký fotoklub OMEGA má v knihovně města Hradec Králové (Centrum celoživotního vzdělávání, Wonkova ulice 1262/1a, galerie v přízemí; otevřeno PO, ST, ČT, PÁ 8 - 18 hodin, ÚT 12 - 18 hodin, SO 8 - 12 hodin) výstavu fotografií s názvem "Město, ve kterém žijeme".
Vernisáž proběhla 8. ledna 2014, ale do 31. ledna 2014 máte pořád ještě šanci tuto krásnou výstavu shlédnout. Milovníci Hradce Králové budou, myslím si, nadšení či překvapení, jak lze vidět naše krásné město.
Autoři fotografií: Karel Bauer, Jiří Cvrkal, Monika Ficková, Miroslava Kinclerová, Kamil Klembara, Tomáš Kubelka, Zuzana Ortová, Pavel Režný, Petr Soukeník, Petr Svoboda, Marcela Zuchová a Martin Žatečka.

S láskou

Jarek Plesar - Výstava fotografií

20. ledna 2014 v 7:15 | Hell |  Kultura
Vážení příznivci krásných fotografií,
ráda bych Vás tímto pozvala na výstavu hradeckého fotografa Jarka Plesara s názvem "Akt, neAkt a jiné příběhy", která se bude konat v Art Cafe - Hradec Králové.
Vernisáž proběhne 22. 1. 2014 v 18:00 a výstava bude k vidění do 21. 2. 2014.

S láskou

Ten, kdo neumí být šťastný

19. ledna 2014 v 11:45 | Hell |  Můj život s Božským
Už jsem přišla na to, proč někteří lidé nemohou být šťastní. Oni to prostě neumí. Patřím mezi ně i já, takže vím, o čem mluvím.

Tvrdím, že nejsem pesimista. Za tím si stojím, považuju se spíš za realistu. Navíc za realistu věřícího, že Murphyho zákony v praxi fungují mnohdy lépe, než třeba ten Archimedův.
Což je obvykle ku prospěchu věci, jelikož jsem málokdy překvapená (nesnáším překvapení) a obvykle už mám v záloze aspoň základní kámen řešení. Jenže jsou věci, na které se člověk nikdy nemůže dost připravit. A je jedno, jestli to je očekávané úmrtí někoho vám blízkého, konflikt, ke kterému se už delší dobu schyluje nebo konec lásky.

Ale zpět k věci. Ano, málokdy jsem překvapená, ale zároveň prostě nedokážu být jen tak obyčejně šťastná. Když se mi podaří kapitola bakalářské práce, aniž by k ní má vedoucí měla nějaké zásadnější poznámky, zaraduji se, ale za chvilku už propadám panice, že další kapitolu prostě nemůžu napsat! Když mám dobrý den v práci, odcházím domů s úsměvem, ale ještě než stihnu nasednout do MHD, tak už mi je naprosto jasné, že další den v práci bude katastrofa, protože si šéf jistojistě najde něco, zač by mě mohl pokárat nebo co by mi mohl vytknout jako nedostatek.
Když mi chlap, za kterého bych dýchala, kvůli kterému bych skočila před letící kulku, řekne, že mě miluje, pár dní se raduju, ale vzadu v hlavě už se ozývá ten temný hlas, který mi říká, že lže, aby si mě udržel, protože pro něj nejsem víc, než hračka nebo zlozvyk. A po pár dnech už se ani neraduju, protože ten hlas, který jen tak tichounce šeptal vzadu v mojí hlavě na mě teď řve snad už i z radia...A slyším ho, když usínám, když vstávám...Když mi od toho chlapa přijde zpráva, tak k tomu hulákání přidá i pár jedovatých slin.

No a já, jako správný realista pozorující a přijímající Murphyho zákony v praxi, se k tomu stavím čelem, ale samozřejmě na úplně špatnou stranu - nepošlu do háje ten štkající hlas, ale uhodím na toho chlapa a nasednu tak do vlaku, který mě odveze dost rychle na konec. Konec toho, čemu bych při troše dobré vůle snad i mohla říkat vztah.

My, co neumíme být šťastní, si za to můžeme sami. Nedokážeme hodit za hlavu obavy, strach z toho, co přijde dál a prostě se jen tak radovat z toho, co máme teď. Z toho, co by mohlo mít delší trvání, kdybychom to ze strachu neutnuli už v zárodku.

S láskou
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)