Září 2013

Už zase kradu jablka z ráje

15. září 2013 v 13:20 | Hell |  Můj život s Božským

Před nějakou dobou bylo téma týdne "Zakázané ovoce". Po zkušenostech, jaké s takovým zakázaným ovocem mám, jsem věděla, byla jsem si jistá, že už se nikdy nezakousnu. Vážně jsem tomu věřila. Než si mě samo našlo...Jen tentokrát je rozdíl v tom, že nehořkne na jazyku, spíš později. Je to jako kocovina nebo abstinenční příznaky.

Moje zakázané ovoce je jako droga. Nemůžu si pomoct, jako bych přišla o rozum a zdravý úsudek. Když ale usínám sama, jsem to zase já - ta rozumná holka, co se snaží být vždy čestná a spravedlivá -, ptám se sama sebe, co to vlastně dělám, kam se to řítím, co mě nutí pochutnávat si na jablíčkách z ráje, když vím, že to nemůže dopadnout dobře...

Jenže pak přijde ta ukradená chvíle, kdy nejsem sama, a je všechno úplně jinak...Točí se mi hlava, rozum padá do gatí a já nemyslím a nepřemýšlím. Žiju okamžikem a užívám si to. Ta chvíle, těch pár minut, snad hodin mi za to stojí. Budu raději litovat toho, že jsem to kdy udělala, než toho, že jsem to neudělala. A (ano, tohle je alibismus) navíc - je mi třiadvacet, mám přece nárok dělat věci, co se nedělají, nechat se ovládnout jedním ze sedmi smrtelných hříchů, mám nárok dělat chyby (a snad se z nich poučit) a mám právo užívat si života a všeho, co mi nabízí...
Navíc...o nebeské bráně jsem nikdy moc nesnila, spíš počítám s welcome party v pekle...:-)

Hell xxx
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se