Perfektní týden

28. července 2013 v 22:28 | Hell |  Co se děje?
Tento týden byl poněkud náročný, přesto báječný! Byl ve znamení předsvatebních a svatebních oslav, dámských jízd s nakládaným hermelínem, řádění u rybníka, ale především dobré nálady.

Z veder, která několik posledních dní sužují naši zemi, jsem sice totálně vyřízená (pro mě je naprostý ideál max. 20°C), ale to ještě neznamená, že se zavřu doma u větráku. Ba naopak!

Asi nejvýrazněji mě ovlivnila páteční svatba mého kamaráda ze základky. Tak nějak celý týden se nemůžu ubránit jisté nostalgii...vidím to jako dnes, kdy jsme se jako děti, které si hrály na dospělé, aniž by tušily, jak je ten dospělácký svět složitý, plný starostí, samozřejmě i radostí, přesto zdaleka ne tak bezstarostný jako náš dětský. Jako by od té doby uteklo sotva pár dní, možná týdnů. A oni to jsou roky. A první z nás, z té naší partičky, se žení. Slovy nedokážu popsat, jak jsem za něj a jeho krásnou milou manželku šťastná. Tolik jim to spolu sluší. Když jsem je viděla, konečně pro mě slovo LÁSKA dostalo nějakou skutečnou představu. Pevně věřím, že je čeká dlouhý společný život a že budou mým vzorem, že mi můj dávný kamarád, který měl, má a vždycky bude mít své místo v mém životě, i když se nevidíme zrovna denně, ukáže jak to má vypadat, jak se to dělá, aby byl člověk šťastný...

Dalším velmi silným momentem tohoto týdne byl Vojtíšek. Tři měsíce staré miminko mé kamarádky - sestry novomanžela -, které jsem si chovala. Poprvé jsem držela v náručí tak maličkého človíčka. Děti nejsou právě moje hobby. Nikdy jsem nebyla z těch, co vidí mimčo a okamžitě začnou šišlat, pitvořit se a přemýšlet o svých dětech v budoucnosti. Přesto toto setkání nelze označit jinak, než jako silný zážitek. Představa, že z tak malého tvorečka bude za pár let kluk jako buk, s největší pravděpodobností vyšší nežli já...Ten život, příroda to vážně umí pěkně zařídit.

Absolutně nejvysmátější pro mě byla dámská jízda. Tři neuvěřitelně střelený holky (antropoložka, učitelka v MŠ a maminka na plný úvazek), každá úplně jiná. Bruneta, zrzka a blondýna. Kromě toho, že u automatu na čerstvé mléko jsme se předvedly jako 3 kravky u mlíkárny, jsme se v devět večer začaly smát a zmlkly (no, řekněme, že jsme se spíš utišily) v pět ráno. Je fajn, když má člověk přátele, s nimiž může řešit svoje starosti, problémy, zkrátka svěřit se, ale zároveň se s nimi může smát téměř nepřetržitě několik hodin a odreagovat se tak. Je to jako transfúze pozitivní energie rovnou do tepny!(To byla jedna z mála chvil, kdy jsem chtěla mít hezkou fotku a neřechtala se od ucha k uchu...)

Dnešek byl ve znamení překonávání se. Už roky se nechodím koupat na veřejná koupaliště a k frekventovaným rybníkům. Svlékat se před lidmi, byť jen do plavek, je něco jako můj soukromý očistec. Dnešní nesnesitelné teploty (a pár přátel, kterým se těžko říká ne, když vám nabízí strávit s nimi příjemný den) mě donutily odjet na nejzaplněnější rybník v okolí. A vzhledem k vedru mi bylo jedno, jestli na mě někdo kouká/nekouká, soudí/nesoudí, hópla jsem do vody a protože, snad proto, že jsem ryba, u vody okamžitě omládnu o patnáct let, začala jsem řádit jako malá. Chvílemi jsem tedy měla dojem, že se utopím, když na mě přátelé vytáhli dvě z mých třiceti fóbií, a to ryby (paradoxně!) a žraloky (já vím, že to je mořská paryba, na kterou je nemožné narazit na českém rybníku, přesto s ním tak nějak počítám), trochu jsem si asi hnula s ramenem (ve středu jsem začala chodit na rehabilitace s kotníkem a v neděli už si mažu a chladím rameno...už chápu, proč mi kamarádka říká Bell a ostatní o mně mluví jako o chodící kalamitě, úkazu či magnetu na úrazy...), ale byla to jedna z nejbáječnějších nedělí jaké jsem kdy zažila.

Co říci závěrem a shrnout tak celý článek, aby konečně vyústil v pointu? Věřím, že laskavý čtenář už jistě pochopil, umí číst mezi řádky, tedy by snad nebylo ani nutné to lámat přes koleno, přesto si to tak nějak neodpustím. Ne proto, že bych pochybovala o pozornosti a bystrém uvažování čtenářů tohoto článku, ale prostě proto, že jsem ten typ člověka (neurotička), který tyto věci potřebuje říkat nahlas, uvádět na pravou míru, sdělovat.
Celý můj týden byl spjatý s přáteli, mám dojem, že víc než tomu bývá obvykle. A ač jsou přátelé v mém životě velmi důležití a tohoto detailu jsem si dávno vědoma, tento týden mě opět uchvátila ta myšlenka, ta pravda...jak je báječné, když má člověk kolem sebe přátele, kteří nejenže vstupují do jeho života, ale zanechávají v něm nesmazatelnou stopu.
Hell xxx
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 1. srpna 2013 v 15:52 | Reagovat

Jsem ráda, že byl celý týden pohodový, prožitý s přáteli.

S Vojtíškem ti to moc sluší, ono to taky přijde, založíš rodinu a budeš se chtít stát maminkou.
Já myslím, že že všechno má svůj čas a je potřeba užívat života plnými doušky, dokud to jde.
S dětmi přicházejí pak i starosti a na to je myslím času dost. :-)

2 blažena blažena | Web | 1. srpna 2013 v 15:55 | Reagovat

Jo a hezkou fotku opravdu máš, jste krásná okatá trojka.

3 HellenaF HellenaF | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 17:02 | Reagovat

Děkuji :-) Nj, uvidíme. :-)
Nj, jsme takoví Páťovi (kamarád barman) andílci :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)