Asi bychom měly trochu slevit...

24. června 2013 v 13:25 | Hell |  Co se děje?
Každému z vás už se jistě stalo, že se nešťastně zamiloval. Ale může mít někdo takovou smůlu, aby se mu to stávalo pořád? Může! A přiznejme si to, ve většině případů jsme to my ženy, kdo má tenhle problém. A mnohdy si za to můžeme samy. Možná bychom se měly zamyslet nad svými nároky a neškodilo by trochu slevit. Možná jen máme ten dar zamilovávat se do těch nedostupných mužů. Možná by nebylo od věci všímat si těch hodných, kteří sice nejsou podle našich představ, ale je tu alespoň nepatrná šance, že bychom s nimi mohly být šťastné. Jenže ono to někdy jednoduše nejde. Asi opravdu nedokážeme žít s někým, kdo absolutně neodpovídá tomu našemu vysněnému princi. Obdivuhodné jsou ty z nás, které to dokážou a dokonce se do těch antiprinců opravdu zamilují. Ty jsou pak opravdu šťastné.

Já sama si nedovedu něco takového představit. Asi je to chyba. Já nejsem náročná. Jen potřebuji, aby mne muž zaujal, byl trochu hodný, společenský, chytrý, kultivovaný a uměl mě rozesmát. To přece není tak moc. Spousta z nás tvrdí, že na vzhledu nezáleží, ale opak je pravdou. Všichni jsme tak trochu povrchní a potřebujeme někoho, kdo nás fyzicky alespoň trochu přitahuje. Ti muži nemusí být zrovna manekýni. Jde o charisma. O něco, co nás na tom dotyčném zaujme. A pak už to jde vlastně samo. Bohužel je v dnešní době obvyklé, že když už někoho takového najdete, tak už je pozdě, poněvadž on už někoho zaujal. Nebo nějaká jiná jeho.
Pak máte na výběr ze dvou hlavních možností. Buďto budete ta mrcha, která ze sebe dá všechno a přebere chlapa jiné ženě, nebo budete zoufat. Vzhledem k tomu, že jsem asi kapku povrchní a nebaví mě bojovat o chlapa, spadám do skupiny těch druhých. Těch zoufalek.
A to je vždycky to samé. Dny, kdy člověk neví, jestli má vůbec důvod vstát z postele, bezduché bloumání po bytě, po městě, nákupy na spravení nálady, které ovšem nijak zvlášť nezabírají - zvláště pak, když se dostanete do oddělení spodního prádla a uvědomíte si, že jediný, kdo na vás to úžasné a velmi drahé spodní prádélko bude obdivovat, jste vy sama, pojídání čokolády a zmrzliny a to nejlépe u romantických filmů typu Madisonské mosty, u kterých si alespoň můžeme beztrestně poplakat.

Po čase vás to zase přejde - osvědčí se totiž staré pořekadlo "Sejde z očí, sejde z mysli" - a vy zase čekáte, kdy vás potká ta velká láska.
Někdo je toho názoru, že pravá láska neexistuje, někdo myslí, že vás může potkat jednou za život, optimisté tvrdí, že i víckrát. Jak to je ale ve skutečnosti? Je sice hezké doufat, že někde na zemi existuje ten pravý, ale vysnít si ho a idealizovat je asi trochu moc, pokud doufáte, že je to skutečnost. Možná může být ten pravý i chlap, kterého potkáváte každé ráno na zastávce nebo u stánku s tiskem, jen nevypadá jako ten váš princ. Ale všimla jste si už, jak po vás kouká?

Co takhle trochu slevit z těch ideálů a něco udělat proto, když se nechcete donekonečna nešťastně zamilovávat? Pozvěte ho někam. I kdyby to, nedej bože, nemělo vyjít, tak si ale můžete říct, že jste měla snahu. A o tom všem to je.
A proto si konečně udělám výlet do Prahy za tím fešákem, s nímž si už nějakou dobu píšu…

Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Díky za návštěvu i případné sdílení! Smějící se