Osudu navzdory

22. května 2013 v 20:00 | Hell |  Kultura
Je pondělí 20. 5. 2013, několik minut po půl osmé večer. Hledištěm zní zvědavý a nedočkavý ruch. Náhle světlo zhasne a diváci v neproniknutelné tmě čekají, co přijde. Rozeznívá se ponurá hudba a na scénu dopadá rudé světlo a do pravého rohu melancholické modré. Na rudě osvětleném plátně začíná stínové divadlo a ozývají se hlasy. To promlouvá Villonovo srdce a děj může začít...
Soubor hradeckého Divadla Jesličky Josefa Tejkla nacvičil pod vedením Moniky Janákové, která hru nejen výborně režírovala, ale také má na svědomí perfektní dramaturgii a scénář, tragédii Osudu navzdory, která mapuje život francouzského básníka 15. století Francoise Villona.

Pokaždé, když vidím představení tohoto souboru, překvapuje mě, že jde o amatérské herce! Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Villon st. a Villon ml. (hlavní role) v podání Jarka Plesara a Jana Kovaříka neměli konkurence! Jejich projev byl naprosto strhující! Z řad publika dokonce proběhl názor, že šlo o "bouři emocí", s čímž mohu jen a jen souhlasit! Ale i pro výkony vedlejších postav by se našlo několik superlativů! Třeba mladý a velmi talentovaný herec Karel Pešek v roli biskupa byl další z výrazných postav na jevišti; budil respekt, především ale zahrál svou postavu tak, aby vám při jejím sledování proběhlo hlavou "to je ale hajzl".
Kněz Filip, kterého si zahrál Vojtěch Vodochodský, byl další z plejády těch, kterým nebylo těžké uvěřit každou emoci. A třeba takový Martin Žatečka v roli vévody Orleánského byl také velmi přesvědčivý.
Ženské herecké výkony se mi zdály o maličko dietnější, rozhodně však ne horší! Osobně mě nejvíce oslovila Martina Pešková v roli slepé Gabriely, jejíž výstupy ve mně vyvolávaly úzkost.

V první polovině představení proběhlo alespoň pár drobných žertů, které uvítalo celé publikum, poněvadž trochu uvolnily atmosféru, druhá polovina byla opravdu náročná (pro herce i diváky), kdesi na prahu mezi melancholií a těžkou depresí, plná nepopsatelně silných momentů, při kterých běhal mráz po zádech. Což je přesně to, co od takového kusu očekáváte, když se rozhodnete na něj jít.

Na závěr proběhly čtyři děkovačky, při nichž se z publika ozývaly různé projevy nadšení. A kromě nadšení i překvapení, když Jarek Plesar seskočil z jeviště a běžel pro režisérku Moniku Janákovou, protože potlesk patřil nejen hercům, ale stejně tak právě jí.

A jak představení vidí sami herci? Získala jsem vyjádření od Martina Žatečky alias vévody Orleánského.
Martine, jak se Ti dnes hrálo?
Od začátku představení jsem byl tak trochu nervózní.Musím se přiznat, že při prvních větách mého dialogu jsem byl hodně nejistý. Poprvé jsem do toho dal více citů, než obvykle (při představení i při zkouškách) a nakonec jsem měl ze sebe velkou radost. Po celou dobu jsem sledoval výkony ostatních a musím říci, že dnešní představení stálo za to! Všichni dělali, co mohli a dali do toho všechno.
A jak ses ztotožnil se svou postavou?
Snažil jsem se do toho dát toho Vévodu, jakožto bratra krále, který nemá co ztratit, maximálně získat. S vévodou společného nemám asi nic, a proto je možné, že mi trvalo trochu déle, než jsem se do něho dostal.

Co říci závěrem? Snad jen to, že šlo skutečně o nevšední a nevýslovně silný zážitek, o němž se sami můžete přesvědčit 14. června opět od 19:30 v hradeckém Divadle Jesličky Josefa Tejkla.
Martina Pešková a Jan Kovařík
Karel Pešek a Vojtěch Vodochodský
Jarek Plesar
Jan Kovařík a Matyáš Cibulka
Jan Kovařík a Martin Žatečka
Karel Pešek a Jan Kovařík
Jarek Plesar
Foto: Ondřej Vrabec (Díky, Ondro!)
Hell
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)