Problémy 21. století

22. února 2013 v 11:17 | Hell |  Téma týdne

Problémy 21. století

Těch je samozřejmě několik a kdybych je měla jeden po druhém rozebírat, nestačilo by to ani na několika set stránkovou esej. Jistě i vás napadají závažná témata jako je globální oteplování, kácení deštných pralesů, civilizační choroby nebo třeba ropné havárie na moři. Ano, to jsou bezesporu velice vážná témata, avšak já přece jen zůstanu věrná oboru, který studuji a zaměřím se spíše na lidi. Tím samozřejmě nechci říct, že by se kterýkoliv z výše uvedených problémů nedotýkal lidí, to právě naopak. Ale k věci...
Na jedné sociální síti mi minimálně jednou týdně přistane ve schránce vzkaz se sexuálním podtextem. Zatím se mi ještě nestalo, že by se někdo obtěžoval podívat se kromě fotografií i na informace, kde by zjistil, že na sociálních sítích hledám pouze a jen přátelství (přesněji řečeno kyberpřátelství), protože ráda poznávám nové lidi, ráda se s lidmi bavím, zajímají mě názory mých přátel a známých, ale i právě takových kyberpřátel. Bohužel, už přestávám doufat, že se najde jednou alespoň jeden člověk, který mi napíše něco čistě přátelského bez pozdějšího zvaní na rande apod.
A když se tak podívám na jiné profily, zdá se mi, že na sociáních sítích je dnes strašná spousta mladých lidí, prakticky dětí. Jsem zcela přesvědčená o tom, že internet už patří do života každého z nás, ale zároveň jsem zastáncem toho, že děti do 15 let by měly u počítače a především na internetu trávit co nejméně času, protože by bylo mnohem efektivnější, kdyby trávily čas se svými vrstevníky a udržovaly tak sociální kontakt v realitě, nejen pomocí písmen. Já osobně jsem počítač dostala "až" ve 14 letech a internet mi rodiče zařídili až v prvním ročníku na střední, když už jsem ho nutně potřebovala kvůli škole (školní web). Do té doby jsem veškeré potřebné informace získávla z novin a referáty do školy jsem vypracovávala z knih. Volný čas jsem pak trávila na hřišti se spolužáky. Chci se ale dostat k tomu, že v dnešní době, ať pustíte televizi nebo otevřete časopis, odevšud na vás něco křičí SEX! Na internetu je to ještě znásobeno a když vidím, kolik oněch zmíněných zpráv chodí mně a vadí mi to, napadá mě, kolik jich chodí třeba holkám, které ještě ani nevyšly základní školu a jak se s nimi potýkají? Vadí jim to, nebo si pak připadají dospělejší, byť nejsou? Zdá se mi, že v dnešním světě sex nahradil lásku a jakoukoliv formu lidského porozumění. Jak si pak má mladý člověk v takovém prostředí, který je pohlcen dobou, vytvořit nějaké morální hodnoty? Mně teď bude 23, takže těch sladkých 13 mám ještě tak trochu v živé paměti, ale už taky přemýšlím o budoucnosti a rodině. Když si představím, že bych měla dceru v tom věku těch 13 let a ta byla přišpendlená na síti a dostávala nějaké sexuální vzkazy, chce se mi z toho zvracet a je mi smutno, protože to skutečně JE smutné, když děti přichází o dětství a pubertu, kdy si má užívat s přáteli, první lásky, které jsou o držení se za ruku, procházkách po parku a pusách. Děti tak vlastně přichází o čas sebeutváření, utváření si svých ideálů, cílů a hodnot. Nemůžu si pomoct, ale v tom případě visí ve vzduchu otázka: Kam to pak vlastně celá naše společnost směřuje?
Často také slyším, jak si lidé stěžují, že se v dnešní době chová každý tak nějak lhostejně vůči druhým. Pár z nás třeba přispívá na UNICEF, a podle toho by se snad dalo vyvozovat, že až tak lhostejní všichni určitě nejsou. Ale jsou. Ať už posílají jakokoliv částku jakékoliv nadaci, nebo čas od času dají člověku bez domova nějakou minci, zůstávají stejně lhostejnými jako ti, kteří žebráky na ulici obchází a při reklamním spotu na nadaci přepínají na jiný kanál. Jeden přednášející na naší katedře, kterého si velice vážím, jednou vyslovil myšlenku, že vlastně každý, kdo adoptuje na dálku, přispívá finančně nebo odjede do Afriky kopat vodu, to vlastně dělá z pocitu vlastního provinění. Jinak řečno: Doma se nechovám asi tak, jak bych ve skutečnosti měl, nebo chtěl, tíží mě svědomí, a tak to takhle můžu zkusit napravit - budu vypadat alespoň o něco líp, především sám před sebou. (Okamžitě se mi vybavily odpustky.) A zpočátku se mi ta myšlenka nezdála, ale když jsem se nad tím, co pan magistr říkal, zamyslela hlouběji, musím s ním souhlasit. Nechci nikoho obviňovat, a tak to vztáhnu přímo na sebe. Přispívám každý měsíc na UNICEF, protože si myslím, že je to správné, ale je to jediný důvod? Asi těžko. Snažím se žít, jak bych chtěla a jak si myslím, že je správné? Snažím. Ale daří se mi a jsem se sebou vždy spokojená? NE! Nikdy jsem neudělala něco, za co bych se měla stydět? Ale udělala a zase udělám, protože jsem člověk, který chybuje, stejně jako každý jiný. Pokud si někdo přeje, aby lidé nebyli tak lhostejní, měl by začít u sebe. Ne tím, že bude posílat polovinu svého měsíčního příjmu různým nadacím a na ulici obdarovávat každého, kdo si řekne, nebo vypadá, že by mu bodla pětka. Peníze sice hýbou světem, ale pomoc ve svém původním slova smyslu je to, co by ještě mohlo dát někomu naději. Kdy jste se naposledy třeba zeptali starého člověka na přechodu, jestli mu můžete pomoct na druhou stranu, nebo jste pustili sednout těhotnou ženu, nebo paní s taškami v autobuse? Může se to zdát jako maličkosti, a taky že jsou, ale tyhle maličkosti dělají svět hezčím místem k životu. Nebo se třeba jen tak usmějte na pokladní v obchodě, když vám vrací drobné a popřejte jí hezký den. I když se netváří zrovna nejpříjemněji... Kritizovat umí každý, ale s chválou už je to horší. Kolikrát jste řekli, že "ta prodavačka byla pomalá a natvrdlá"? A kolikrát jste řekli - pro sebe i nahlas -, že "ta prodavačka byla šikovná a šlo jí to pěkně od ruky", aniž byste dodávali "ještě aby ne, když je za to placená"? Zkusme to, neházejme ještě flintu do žita, ještě není vše ztraceno. Lidství je pořád ještě v každém z nás, i když u některých dá práci ho probudit, přesto to nevzdávejme...
Globální oteplování, ropné havárie nebo padající meteority ovlivníme jen těžko, ale úsměv dokáže dát každý z nás a nic nestojí. Stejně tak obětovat chvilku na pomoc někomu, koho znáte, nebo vůbec ne. Největším problémem 21. století je lidstvo samo, protože je tu pár těch, kteří si uvědomují, že je potřeba něco udělat, ale zapomínají, že je nutné začínat od úplného začátku...
Hell
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 13. června 2013 v 22:56 | Reagovat

Krásné zamyšlení. Máš pravdu, maličkosti jako je laskavost nebo úsměv, dokážou hodně. A nejenom že potěší toho, komu ho věnujeme, ale ještě v nás vzbudí dobrý pocit z toho, že jsme někomu udělali radost.

2 hellenaf hellenaf | E-mail | Web | 14. června 2013 v 14:42 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-)
Tak tak, onehdy jsem pomáhala jedné stařence přes přechod a skutečně - ona byla překvapená a evidentně nadšená, že se našel někdo, kdo jí chtěl nezištně pomoct, a já sama měla lepší den. Kdyby se lidi jen trochu snažili, o co by byl svět vřelejším místem k žití...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Grácias por su visita y tienes un buen día! Hell
Vedu Čtenářský klub v HK. Zájemci pište na mail, případně na FB vyhledejte skupinu Čtenářský klub - Hradec Králové. ;-)